Švédská hlava a marné české pachtění. Takhle to dál nemá cenu
Aspoň jednoho! zazněl zoufalý výkřik českého fanouška v Läkerol Areně v Gävle. Nebyl vyslyšen, národní tým hokejistů nedokázal jedinkrát procpat puk do švédské branky, zatímco sám jich schytal šest. A mohlo být hůř… Vstup do turnaje Karjala, předposledního testu evropských hráčů před únorovým Soči, dopadl prachbídně.
Byla to výuka švédských profesorů, kteří u tabule znectili nepřipravené české žáky. Nepřipravené na lekci moderního hokeje, nepřipravené na úplně jiný level taktiky a způsobu, jak se dobrat k vítězství.
Přijmout drtivou porážku je o to těžší, že českým hráčům nelze vyčíst nasazení, zápal. Snažili se mocně, to všechno je pravda.
Oni prostě nestačili v hokejových dovednostech, především pak v myšlení na ledě. Naopak to mají v sobě Švédové zaryté pod kůží. Zautomatizované.
Vítězové rozhodně nejsou o tolik lepší hokejisté než Češi, jak napovídá výsledek. Rozdíl je v tom, že oni vědí, jak na to. Vždy. Soupeře důmyslnou pastí naženou do jednoho kouta, nebo ho znehybní jinak a z druhého koutu přijde okamžitá přihrávka do přečíslení. Často smrtícího.
Kouč Hadamczik a celý jeho realizační tým musí okamžitě jednat. Zavřít se do místnosti na pár hodin a připravit mnohem účinnější způsob boje. Vyříkat si všechno možné, nenechat si jedinou zajímavou myšlenku pro sebe. Protože takhle to dál nemá cenu.
