Z nároďáku se vytrácí chuť i touha. Myšlení musí změnit všichni
Alois Hadamczik minulé roky v dobré víře skládal pokud možno co nejreprezentativnější výběry na čtyři tradiční sezonní turnaje. Odmítl, aby se braly na lehkou váhu, jako pouťáky, pokaždé chtěl uspět. Až na pár výjimek to klapalo.
Řadu hráčů kouč přesvědčil o tom, že je dobré přetrhnout se v listopadu v Helsinkách, v prosinci v Moskvě, v únoru ve Stockholmu a v dubnu (většinou) v Brně. Loni se celkově vyhrálo, letos přišla druhá pozice, fanoušci to kvitovali, bavilo je držet palce, mělo to význam, byť chápu, že obehraný formát Euro Hockey Tour je pro mnohé příznivce fádní podívanou.
Dnes je tomu jinak. Nároďák prochází útlumem, skřípe to na ledě, hapruje to i uvnitř. Nálada v týmu poklesla, jedna porážka střídá druhou, množí se chyby i peskování za ně.
Což samo o sobě není nenormální, těžko chválit za zpackaná představení, ovšem jde o to najít správný balanc. Nepřekročit hranu, za níž bude těžké vrátit se zpět, neboť dříve pevné vazby a vztahy by se mohly nenávratně narušit.
Dobře budované a léta příjemné klima v reprezentaci se začíná drolit. Ještě je čas to zachránit. Jak? Hráči i trenér musí začít nejdřív u sebe. Hokejisté si musí umět přiznat, co se jim nepovedlo, co mohli udělat lépe, co pokazili. Dřív než se zařadí do hloučku hudrujících, co všechno okolo stojí za prd.
Hráči se musí do nároďáku těšit
Totéž však platí pro hlavního kouče. Ten by se měl sebe ptát: vytvářím hráčům ideální prostředí, aby ze sebe vydali to nejlepší? Netlačím na ně moc? Není na čase nabídnout jim nové varianty herních systémů? A neměl bych své svěřence před novináři spíš podržet, než plísnit? Třeba z toho důvodu, že je to trenér, kdo si členy mužstva vybírá.
Stojím si za tím, že hráči by měli umět leccos překousnout, reprezentace je totiž stále za odměnu, prémie pro vyvolené. V dnešní době to možná zní staromilsky, ale musí to tak být.
Zároveň je nutné umět rozpoznat, kdy dát některým oporám pohov na relaxaci. Po nepovedené Karjale je nad slunce jasné, že stávající model stavby týmu, převážně posbíraný ze zásob KHL a stále stejných jmen, není funkční.
Zelenou by mělo dostat mnohem víc mladších a neprověřených hráčů z české extraligy. Ať se projeví a ukážou, co umí.
Nároďák nutně potřebuje kyslík. Ten od nových a hladovějších chrtů, ale i ten od mazáků, kteří si příště orazí a na některou z dalších akcí přijedou s o to větší energií a chutí. Tahle ingredience se totiž z řady hráčů postupně vytrácí. Do nároďáku už se tolik netěší. A to je nepříjemné zjištění, bolavější než poslední výkony.
