Doklepat kariéru? Nevypadá to. Klepiš si důrazně říká o olympiádu
Jeden by řekl, že Jakub Klepiš doklepává kariéru v Mladé Boleslavi, tak trochu stranou všeobecného zájmu a v pozici hráče zcela mimo radar stavitelů národního týmu. Nevypadá to. Z nečekané realizace myšlenky Josefa Jandače pro turnaj Karjala se klube vskutku prozíravý tah. Třiatřicetiletý útočník na podniku evropské Tour vykresluje paradox. Je na něm vidět víc než v extralize. Vidět, cítit a působit.
Když po zápase se Švýcary Klepiš přebíral cenu pro nejlepšího hráče utkání, těžko se mohl cítit nepatřičně. Naopak. Byl to on, kdo české hře dávkoval pravé ingredience ve správný čas. Přišlo mi, že při každém držení puku volil správné řešení, nebo se o něj minimálně pokusil.
Klepiš dokázal hru zrychlit, pokud bylo třeba. A naopak přibrzdit, jestliže si to divočejší děj na bojišti vyžadoval. Jeho myslivně to pálilo, režíroval hru oběma směry, v rukou to pořád má, o tom žádná, jak bylo vidět například v přesilovkách. A nejen v nich.
Nikdo to nepředpokládal, ani Jakub Klepiš ne. Nyní je však pražský rodák významně blízko nominační pozvánce na únorovou olympiádu. Pokud si chtěl Jandač na severu Evropy ověřit, zda se na veterána může výrazně spolehnout, razítko si opatřil už po druhém duelu. A to je, přiznejme si, překvapení.
Pro někoho zůstávají obrázky trápícího se mozku v třineckém dresu stále živé. Ve slezské baště měl být lídrem, který Ocelářům přiblíží titul, ale sám sebe ani své kumpány nenaladil tak, aby své misi dostál. A že by posléze exceloval po přiblížení k domovu v Mladé Boleslavi? To také nejde říci.
A vida, dnes je světový šampion z roku 2010 a někdejší hráč NHL olympijským kruhům blízko jako nikdy předtím v kariéře. Zaslouženě.
