Neurážet, nekomentovat, nechat být. V extralize otravuje program na ochranu sudích
Podle zaběhnutých pravidel jsou rozhodčí součástí hry. Má to logiku, nemá to realitu. Jestliže jsou sudí v hokejové extralize něčeho součástí, pak programu na vlastní ochranu. V pátek večer v Hradci Králové se arbitrům duel nepovedl. Pánové 9 a 60 (hlavní), 33 a 35 (čároví) vedli zápas stylem, že si stěžejní aktéři utkání nemohli být jisti, co se smí a co ne. Někde zvýšená agresivita prošla, na jiném místě nikoli. Icing? Ten měl včera velmi volný výklad. Co je faul, to byla kvízová otázka.
Mastilo se to na obě strany, zprvu nechápal Hradec, později ani Olomouc. Hotový guláš.
Jaký bude výsledek toho všeho počínání? Mountfieldu přijde složenka na pokutu za urážlivé skandování, vše bude detailně popsáno v precizní tiskové zprávě, vyslané z velína soutěže. Pachatelé nepovedené šichty maximálně uslyší někde po straně ty, ty, ty.
Anebo kdo ví, možná utrpí jistou předvánoční srážku. Jenom se to nikdo nedozví.
Pruhovaní muži bez identity dostali unikátní podmínky k tomu, aby zápasy nekazili. Jmenovky na zádech dávno nemají, nastupují pod čísly, hokejisté ani trenéři jejich výkon nesmějí v den střetnutí komentovat. Pokud ano, zacvakají po deseti tisících, v případě ostřejších výroků mnohem víc.
V choulostivé době zákopové války mezi pravidelnými zákazníky nejvyšší soutěže (čti fanoušky) a jejím ústředím tu poněkud zapáchá dvojí metr, až ukázkový. Leckteří arbitři si docela otevřeně nebo i bokem stěžují na absenci respektu ze strany českých hráčů či koučů, prý si k nim sportovci a jejich náčelníci moc dovolují.
Ono chování v bavlnce tomu dost napomáhá.
