Šest zápasů za Eratův zkrat? Spíš napomenutí než trest
Hokejová extraliga má kliku, že takové zákroky, jakého se dopustil Martin Erat v pátečním duelu v Karlových Varech na Tomáše Havránka, je pomálu. Byl to veskrze likvidační faul, byť není důvod nevěřit autorovi brutální rány, že neměl v úmyslu soupeře zranit. Ještě aby… Ale hlavně, výrok disciplinární komise nyní poslouží jako vzor či manuál, podle nějž se musí hodnotit stejné či obdobné případy. A šest večerů bez mistráků je mírným postihem s ohledem na nebezpečnost napadení.
Je to v podstatě víc výstraha a napomenutí, než adekvátní reakce odpovědných na zákrok, jímž zkušený borec vyslal mladého Havránka do špitálu a možná mu ukončil sezonu. Následky ataku jsou ještě mírné, vypadalo to o dost hůř. I s tím, že disciplinárka v čele s Viktorem Ujčíkem brala v potaz Eratův čistý rejstřík prohřešků, úvaha nad výší distance mohla (či spíše měla) začít na sedmi, osmi utkáních.
Šlo o klasický blindside hit, při němž oponent nemá šanci na útok se připravit a který v éře před (zhruba) desíti roky nadělával ošklivou paseku v NHL, hráči končívali s těžkými otřesy mozku na marodce dlouhé měsíce, někteří museli ukončit kariéru a s následky zranění bojují dodnes. Liga se musela změnit.
Pevně věřme, že Tomáš Havránek do tak těžkých komplikací nevklouzne, a i když třeba až od nové sezony, vrátí se k hokeji a bude rozdávat radost sobě i druhým.
Osobně je mi trochu líto, že se Martin Erat poctivě neomluvil, protože by mi to k jeho povaze sedělo. Upřímnost v takových prohlášeních musí tryskat. Tak to zkrátka je. Co nejvíc vyžehlit průšvih.
Ano, na webu Komety se v sobotu odpoledne objevilo pár studených řádků: „Celá ta nešťastná souhra v daný moment mě mrzí. Hráli jsme v oslabení, navíc v dresu Varů kmenový hráč Komety… Nikdy bych nechtěl úmyslně někoho zranit. Pevně věřím, že bude Tomáš brzy zpět na ledě.“
Celá ta nešťastná souhra… A v čem nešťastná?
Pokud je za nešťastnou souhru považováno, že se Havránek objevil na ledě ve chvíli, kdy po něm klouzal Erat, pak ano, z Havránkova pohledu je to nešťastná záležitost. Měl těžkou smůlu, že narazil na utržený Eratův vagón.
Takhle mi to vyznívá, že za srážku s nic netušícím soupeřem její viník vlastně ani nemůže, celé to bylo takové nešťastné.
Mnohem víc by bylo na místě zmínit něco ve stylu: „Moc mě to mrzí, byl to nepřijatelný zákrok, který do hokeje absolutně nepatří, a za něj se Tomášovi velice omlouvám.“ Aspoň takto.
To, co se stalo, nic nemění na tom, že extraliga Martina Erata potřebuje. O Kometě nemluvě. Bývalý dlouholetý hráč NHL soutěž ozářil, měl obrovský podíl na dvojnásobném zlatém brněnském tažení, je zaslouženě vnímám jako vzor. Třeba i proto, jak se bezvadně a příkladně se stará o tréninky a vůbec rozvoj dětí, malých hokejistů.
O to větší pozor si olympijský medailista musí dávat na incidenty a jejich následné dohrávání na veřejnosti. Hlavně kvůli sobě.
