Říha brečí, že za rok končí. Za své postoje by měl odejít rovnou
Být na místě Tomáše Krále, vážně uvažuji nad tím, že Miloše Říhu odstavím od národního týmu. Na hodinu. Za mistrovství světa? To ne. Nýbrž za neurvalý, neprofesionální, až skandální postoj k rozhodnutím, které vedení Českého hokeje učinilo v minulých dnech a jež přitom nepostrádalo logiku. Šéf svazu Král jmenoval Filipa Pešána budoucím koučem reprezentace, od sezony 2020/21, tedy poté, co Říhovi doběhne dvouletý kontrakt. Smlouva, všeobecně popisovaná jako dohoda bez dalšího nastavení.
Reakce stávajícího kormidelníka? Nehodná člověku jeho bohaté a úspěšné kariéry, zcela nemyslitelná zaměstnance firmy, pro niž pracuje na tak prestižním místě. Nemluvě o lidské rovině celé záležitosti. Když si takový člověk neuvědomí, že vysněný džob dostal v době, kdy vyhlídnutí adepti odmítali jeden za druhým, kdy o jeho trenérské metody v branži nikdo moc nestál, kdy byl odejit ze Slovanu Bratislava a vyhlídky na adekvátní práci veškeré žádné.
Tady jsou některá aktuální vyjádření Miloše Říhy pro čtvrteční Lidové noviny: „Jsem z toho špatný. Za to, co jsme do toho dali, jsme dostali od Českého hokeje takovýhle pohlavek… Je to kruté pro trenéra, který tam ten rok bude… Je to strašné, nedokážu si představit, jak teď budeme pracovat,“ poplakává zhrzený šedesátiletý trenér, u nějž byste čekali spíš vděk za to, že před rokem snovou práci i díky kvalitnímu lobbingu svých přívrženců získal. Ale to není styl bohéma z Přerova.
Místo toho přichází odezva, stejná jako když malému capartovi rozšlapete bábovičky na pískovišti. Bééé, bééé, béééé… Usedavě, nekonečně.
Říha by se měl v přístupu a profesionalitě učit od kolegy Vladimíra Vůjtka, jenž reprezentaci také dostal v době, kdy měl nejplodnější trenérské roky za sebou. Obdržel roční smlouvu s vědomím, že jej posléze nahradí Josef Jandač. A po šampionátu v Moskvě 2016, kde jeho tým hrál hezký hokej podobně jako nyní Říhův v Bratislavě, Vůjtek s noblesou sobě vlastní odevzdal svůj úřad. Byť jste u ostravského barda cítili chuť a energii pokračovat, své niterní pocity si nechal pro sebe a neventiloval je ven. Říká se tomu loajalita, profesionalita, v níž je obsaženo i díky za poskytnutou šanci a prostor.
Miloš Říha takový není. Šedovlasý bonviván za poslední měsíc opět o něco narostl, po čtvrtém místu na mistrovství světa nabyl dojmu, že jedině on je tím pravým, snad i spasitelem národního mužstva, adeptem na nový doživotní kontrakt.
Naprosto špatně si zanalyzoval důvody pěkného umístění a boje do poslední vteřiny o medaili na Slovensku, zcela například pomíjí dopady svých kroků, kdy řada evropských zkušených hráčů (podle názoru mnohých) na repre na čas zanevře kvůli záměru (čti pohádce) o tvorbě silného jádra pro MS.
Je pravdou, že o Pešánově povýšení věděl jen úzký okruh lidí. Před týdnem ve čtvrtek na tiskové konferenci tahle zpráva vyšla ven. A vyvolalo to celkem pozdvižení. Ne snad v tom směru, že atraktivní pozici dostává právě liberecký kouč (to predikoval po MS i deník Sport, že Pešán Říhu nahradí), nečekalo se však, že to svaz oznámí v předstihu. Tak jak bývá třeba častým zvykem ve skandinávských zemích, jimž se tak toužebně chceme vyrovnat.
Bylo to tedy milé překvapení, Král sklidil pochvalu za to, že se jeho vláda jako tolikrát v minulosti neschovává a představuje veřejnosti nástup koncepce, že myslí na budoucnost.
Ukřivděný Říha se urazil a říká, že si svoji další činnost u reprezentace nedovede představit. Pokud to tak je, měl by rovnou odejít.
Jeho falešná představa o mučedníkovi může napáchat v hokejovém prostředí pořádný binec a dusno. Najednou máte pocit, že v Bratislavě nehrál atraktivní hokej jeho tým, ale hlavně on a bez něj by se snad spadlo.
Situace, že na střídačce elitního týmu stojí kouč, jenž díky svému nastavení kolem sebe kope a stěžuje si, jak se proti němu spikl celý hokej, je stěží představitelná.
Buď Říha, nebo Král musí učinit zásadní krok. Dělání, že o nic nejde, je odjištěním granátu, který dříve či později vybuchne. A to bude teprve paseka.
