Mít ve svém CV pouhé dvě adresy během dlouhé kariéry v NHL, neputovat po Severní Americe jako regálové zboží, o tom se příslušníkům ligy často jen sní. Jakub Voráček mezi vyvolené patří. V elitní světové soutěži zapisuje dvě angažmá: Columbus Blue Jackets a Philadelphia Flyers, přičemž do Ohia se vrací po dekádě let strávené v Pensylvánii. Bude tedy historicky vnímán jako hráč, kterého se vyplatilo mít v týmu? Odpověď není zcela jednoznačná. Týden starý trejd tomu dává razítko.
Najdete mraky slovutných hokejistů, kteří přišli do Philadelphie jako zástupce kategorie tzv. franchise players, tedy hráči s potenciálem stát se ikonou týmu, hitem pro fanoušky, leč nechytli se, postupně vycouvali z výkladních skříní do skladu a posléze i potichu ven z organizace. Velká očekávání přinesla o to větší zklamání.
Což i přes různé pochybnosti není případ ryšavého útočníka, jenž se roku 2011 v jednadvaceti letech stal předmětem velkého zájmu šéfů Flyers, kam také zamířil z Columbusu po tříletém procesu zabydlování mezi hokejovou šlechtou. Philadelphia věřila, že z někdejšího kladenského raubíře vychová vůdce smečky, jež získá či se alespoň přiblíží do nejtěsnější blízkosti Stanley Cupu. S ohledem na to, jak specifická je organizace Flyers, na jejichž tazích se podepisuje i nekonečně dlouhé čekání na svatý grál, Voráček se za předvedené desetileté, byť nedokončené dílo, nemusí vůbec stydět.
Jistě, zásadní a před chvílí i zmíněný plán ani s Voráčkovou přítomností nenašel naplnění. Flyers se dál točí v bludném kruhu. Když už se protlučou do play off, v bitvách o všechno sehrávají roli komparsisty. Štěká, ale nekouše. Což můžete vyčítat i Voráčkovi, ovšem nakládat na něj veškerou vinu, že v Pensylvánii máte pouze jeden tým (Pittsburgh) schopný dojít až do cíle, je minimálně kruté. Pokud ne rovnou hloupé. Jeden nebo dva vynikající hráči vám společný sukces nedopřejí.
Na Broad Street, kde sídlí hokejové pracoviště Wells Fargo Center, stále umí přivábit řadu hvězd a hráčů s prokazatelným potenciálem, ovšem otázkou pro pamětníky je, kdy naposledy zde utvořili sehraný tým, jenž by šlapal jedním směrem. Kde by panovala perfektní, tvůrčí atmosféra napříč všemi klubovými patry. Kde by to ladilo mezi trenéry a kabinou. Od posledních oslav ve městě po zisku Poháru letos uplynulo dlouhých 46 let.
S nepořízenou opouštěly jeviště i takové persony jako Eric Lindros, John LeClair, Jeremy Roenick, Peter Forsberg, Chris Pronger nebo Keith Primeau... V poslední éře usilovně sázelo na hokejová dvojčata Voráček-Claude Giroux, ale pokaždé tomu něco dalšího chybělo. Vnitřní chemie nebo i jiní světoví plejeři na ostatních postech. Zejména pak brankáři.
Různé herní styly, různí hráči, k tomu početné portfolio koučů všech představitelných nátur, ve výsledku stejné nebo podobné výsledky oranžovo-bíločerných. Hory slibů příznivcům od klubových bossů i stále nových, prý budoucích hvězd. A skutek utek.
A tak nakonec nejdelší poutí JV93 vodami play off bylo konferenční semifinále 2012 a 2020. Ve třech dalších případech jen první kolo Stanley Cupu a pětkrát červený křížek. Tedy sezona pod postupovou hladinou. Nic moc, nezbývá než souhlasit.
V posledních dvou sezonách si navíc nešlo nevšimnout proces klesání důvěry náčelníků Flyers směrem k českému třicátníkovi.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
Už mám předplatné.
Přihlásit se
