Video se připravuje ...
Zatímco dole u Nisy každým rokem lifrují hráče ven z klubu, nahoře u hokejových sousedů poctivě skládají tým s myšlenkou na co nejtučnější sportovní úspěch. Liberecký Slovan má jistě lepší kšeft, Bílí Tygři zase mnohem větší šanci prožít velký týmový úspěch. Každému podle chuti. Nyní je rozdíl mezi oběma kluby ještě křiklavější. Fotbalisté se lopotí u ligového dna, jejich městská konkurence rozjede sezonu, v níž zaútočí na Masarykův pohár.
Aby ne. V posledních šesti letech hned čtyřikrát dekorovali Tygry Prezidentským pohárem za triumf v základní části. Až na malé výjimky se mužstvu vyhýbají vleklé krize a výkyvy. A pokud už na bídu dojde, nikdy netrvá tolik času, aby fatálně pocuchala sezonu. Hokejový Liberec stojí na pevných základech, které jen tak nějaká bouře nezboří. Leda že by se osazenstvo rozežralo samo zevnitř. Což ovšem neohrozí. Respektive nic tomu nenasvědčuje.
Proč? Protože Šmíd. Protože Birner. Protože Jelínek.
V týmu potřebujete strážné věže, co si vezmou mančaft na povel. A Liberec má na klíčovém fl eku silné a prověřené osobnosti. Nastolili nepsaná pravidla, hlídají jejich dodržování. Kdo cukne z cesty, dostane to pocítit. Zprvu po dobrém, později klidně po zlém.
Mnozí si pamatují, pod jakou dekou Tygři absolvovali stříbrné jarní finále proti Třinci. Dávno bez rekonvalescenta Šmída v sestavě, na konci i bez Birnera, průběžně bez vyfaulovaného Jelínka. Tohle trio nedovolí trýznivé repete. A s o to silnější motivací naskočí do nového ročníku. Po něm by se po vzoru NHL mělo začít výrazně omlazovat a budovat nové silné jádro.
Zvlášť z Ladislava Šmída bude přímo sálat odhodlání a cákat touha dovést tým na titul, který v jeho vitríně stále chybí. A pak může s klidným svědomím defi -nitivně stáhnout roletu. Smlouva mimochodem skončí i Jelínkovi, jenž začne pod Ještědem kroutit úctyhodný osmý ročník.
Liberci vyšel tah s angažováním kouče Patrika Augusty. Tamním návykům přivyknul po boku Filipa Pešána a následně na jeho styl plynule navázal. Správně pochopil, že nemůže podnikat revoluci, a pokud přece jen cítil potřebu zrealizovat některé své myšlenky, činil tak opatrně a nesvéhlavě. V uplynulých dvou sezonách procházel snad jedinou výsledkovou nouzí, během níž jej tým podržel, z díry a nervů se vysoukali společně. To oběma stranám pomohlo.
Augustu těší a vyhovuje mu, že drží kompetence nad ustrojením kádru, který vyhlíží jako jeden ze tří nejsilnějších. A mohl by být ještě silnější, kdyby po průlomové sezoně udržel Adama Musila, k němuž se v průběhu minulého ročníku slétávaly dlouho dopředu lukrativní nabídky odjinud. Takové, které liberecký návrh vysoko přebíjely. A jakmile došlo k logickému navýšení, bylo už pozdě. Musil out, to je asi jediný mrak nad Ještědem. Odchody Lence a Bulíře byly dlouho dopředu jisté.
Jinak pohled na aktuální sestavu vyvolává náležitý respekt a pochvalné mručení. Zvlášť ofenziva je na domácí poměry luxusní. Na jedné hromadě naleznete dvě první formace, za nimi jakostně druhou a čtvrtá by mnohde jinde byla nejhůř třetí lajnou, leckde i druhou. A z brankoviště to jistí Petr Kváča, za poslední rok jeden z nejprogresivnějších gólmanů po celé Evropě.
Kvalita, hlad a touha, to je odér libereckého účinkování v nastávajícím ročníku.
Témata:
extraliga, blog, komentář, Miroslav Horák, sport, bílí tygři liberec, hokej, Tipsport extraliga, Petr Kváča, NHL, Patrik Augusta, Liberec, Nisa, Adam Musil, Ladislav Šmíd, Pohár T. G. Masaryka, Hokej na Heureka.cz
Související články
