Můžete mít pocit, že na Ještědu vztyčili rozhlednu a zhruba nějak v té době začal hrát Lukáš Derner za Liberec. Čas letí, mění se spoluhráči, hvězdy, trenéři. On zůstává. Defenzivní válečník je v 37 letech už zasloužilým Tygrem. „Pořád hledám věci, které jsou špatně, moje chyby, přemýšlím, jak se zlepšovat,“ říká. V klubu už poznal všechno, krizi, kdy se málem spadlo, i úspěšnou éru.
Po přípravě v Pardubicích přišel Lukáš Derner na rozhovor bleskově po hodnocení trenéra. Z kabiny, vyšel v bruslích, už bez dresu, ale pořád v hokejových kalhotách. Rozhlížel se, jestli opravdu má přijít na rozhovor. Moc jich nedělá. Většinou si odbrání zápas, protáhne se a jde domů. V kabině jsou větší hvězdy, současní i bývalí reprezentanti. Jenže on se už dá řadit mezi klubové legendy, ve městě se narodil, v áčku hraje od roku 2005. Sice odešel na dvě hostování, ale v každé sezoně minimálně jeden zápas za Liberec odehrál.
Co pro vás vlastně znamená být Bílý Tygr?
„Jsem tady celou kariéru s pár menšími přestávkami, jako bylo hostování v Plzni. Vyrostl jsem v Liberci, mám tady rodiče, teď i svoji rodinu. Znamená to pro mě hrozně moc, že hraju doma. A hlavně mě těší, že se na mě mohou chodit koukat moje rodiče a jdou mě podporovat. To je pro mě asi úplně nejvíc.“
Je vám 37 let, jak dlouho se to dá ještě vydržet?
„No, to kdybych věděl. (usměje se) Záleží hlavně na zdraví, v mém věku je potřeba hodně dbát na životosprávu a regeneraci. Když je vám čtyřiadvacet, nic neřešíte, teď musíte umět odpočívat, je to jiný. S rostoucím věkem je potřeba víc a víc o sebe dbát, sám jsem zvědavý, jak dlouho to ještě půjde.“
Když si vybavím Hniličkovu éru v Liberci, Nedvědovu, první slovenské hvězdy typu Vaice, Birnerovu etapu, všechny možné trenéry, vždycky jste u toho byl vy. Nezní některá jména jak z pravěku?
„Nikdy jsem nad tím ještě takhle nepřemýšlel. Občas nějaká historka padne, tak si něco vybavíte, ale jinak? Já vám vlastně ani pořádně neřeknu, jaká byla moje první sezona v Liberci. Někdo se mě jednou na něco ptal, ale mně to tak splývá všechno už dohromady...“
V roce 2005 jste rozjel tu první v áčku, letí to.
„Letí, pamatuju si úspěchy a pak i neúspěchy, baráže.“
Ano, v roce 2013 jste málem spadli, což v hlavě asi taky sedí, hádám...
„To je věc, která mi utkvěla v paměti hodně. Poslední zápas v baráži s Boleslaví byl o všechno, buď, anebo. Vybavím si, jak mi Méďa (Petr Nedvěd) říkal, že by v Liberci chtěl hrát o všechno, dát si poslední zápas na nájezdy... Jen takhle to stoprocentně nemyslel.“
Od té doby z Liberce vyrostl český obr. Vy jste defenzivní bek, bylo důležité se nějak změnit, abyste si udržel místo v týmu?
„Jsem typ člověka, který je věčně nespokojený, jak mi říká manželka. (usměje se) A taky jsem strašně tvrdohlavý. Takže pořád hledám věci, které jsou špatně, moje chyby, přemýšlím, jak se zlepšovat. Teď je to už tedy hlavně o tom zdraví, můžete se chystat, poučovat z chyb. Ale taky je důležité, že mám kolem sebe lidi, kteří se o mě starají a pomáhají mi v přípravě. Zaklepu, zatím to drží.“
Ale zase když jste doma už tak dlouho, od mládeže stejné město, stejná hala, stejná kabina. Nikdy jste nedospěl k nějakému syndromu vyhoření, že doma jste prostě okoukaný?
„Přiznám se, že někdy to přijde, že se točí stejné věci dokola. Najednou vám hlava řekne, že tohle už zná, že tohle jste už zažil. Někdy si říkám, že by byla změna dobrá... Ale doma mě vždycky udrží rodina. Rodiče se na hokej chodí koukat rádi, pro mě to znamená opravdu strašně moc, že se jdou dívat na zápas, kde hraju já.“
V posledních šesti letech hrál Liberec čtyřikrát finále, jednou ho vyhrál. Z týmu na vypadnutí jste udělali silnou značku. Kde vy sám vidíte její kouzlo?
„Sezonou, kdy jsme došli k titulu, se tady mraky věcí změnilo. Začnete trénováním, ale jsou to další detaily, které do sebe musí zapadnout. Pořád se držíme v linii od roku 2016, kdy jsme vyhráli extraligu, to nastavení se nemění, neuhýbáme jinam. V tom je ten úspěch.“
Lukáš Derner |
|
| Narozen: | 24. srpna 1983 (37 let) v Liberci |
| Výška/váha: | 185 cm/90 kg |
| Pozice: | obránce |
| Klub: | Bílí Tygři Liberec |
| Kariéra: | Liberec (2005-?), Plzeň (2006/2007 a 2007/2008), Benátky/1. liga (2008/2009 a 2014/2015) |
| V reprezentaci: | 3 zápasy/0 gólů |
| Největší úspěchy: | vítěz extraligy (2016), 3x 2. místo v extralize (2017, 2019, 2021) |
Hodně na mě zapůsobilo, když Adam Musil mluvil o tom, jak ho posunul Michal Birner. Byl dojatý, že měl pomalu na krajíčku i slzy. Dovedete přiblížit jeho vliv na kabinu?
„Birna ho má obrovský, když jsou hráči uspokojení, dovede je srovnat. To jsem zažil několikrát, umí je probrat, že tohle není ono, že tohle není náš cíl. Michal je lídr kabiny, který udržuje hráče neustále ve střehu. I když jsme byli první o parník, bylo tam 15 bodů, nebo kolik, stejně nenechal nikoho vydechnout. Tohle je jeho role. Mladí se od něj mohou učit. To samé platí pro Láďu Šmída. Když máte tyhle dva hráče v kabině? Ten jejich přístup táhne. Když vidíte, co dělají před tréninkem, po něm? Pro každého hráče je to obrovská škola, ne nějaké, že teď si jdeme jen zahrát hokej.“
Vedle nich nemůžete nic vypustit?
„Tak to je. Najednou každý mladý kluk vidí realitu, co musíte obětovat, aby z vás byl úspěšný hokejista.“
Od vás taky, když začínáte 17. sezonu v Liberci a jste hráč, který si musí hodně věcí vydřít vyloženě přes tvrdou práci?
„No, já mám zase rád svůj klid. (usměje se) Nepatřím k těm, kdo by se extrémně projevovali v šatně. Potřebuju spíš nějakou svoji pohodu. Když se mě třeba někdo na něco zeptá, taky rád pomůžu, ale naši lídři jsou Láďa s Birnou. Byli venku, hráli v reprezentaci. To samé byl Švícko (Martin Ševc), logicky vzhlížíte k nim, k hráčům, kteří to dotáhli někam dál a byli venku. Vědí, jak to chodí v těch nejlepších soutěžích, mohou jim taky z toho něco předat.“
Teď vám odešly opory jako Radan Lenc nebo Adam Musil. Vychová si kabina zase další hvězdy, aby Liberec zvládl zase útočit na finále?
„Pozitivní zprávou je, že se z marodky vrátili Láďa Šmíd s Tomášem Filippim, oba dlouho nehráli a jsou hodně důležitými hráči. Ale ambice jsou postupné. Teď je příprava, musíme se nachystat nejlépe, jak to jde. Pak je potřeba doklusat do play off. Tam to začne zase, znovu jít co nejdál. Sezona má tři etapy, nás teď čeká první. Je patnáct týmů, které chtějí uspět. Tohle není nic jednoduchého.“
Rozumím, jen lépe se musí hrát v týmu, který funguje a může vyhlásit, že půjde po titulu, než kdyby byl úspěch jen play off, ne?
„Ambice ale má každý, všichni začínají extraligu s tím, že ji chtějí vyhrát.“
Dobře, jen zhruba půlka ligy na to ale reálně opravdu má, což je zásadní rozdíl, nemyslíte?
„Ale každého, i ty papírově silné týmy, čeká první fáze. Dát se dohromady, prokousat se do play off, vybudovat si co nejlepší pozici. To je tedy ještě daleko, jen už tam opravdu všechno musí běhat jak na drátkách. Není čas na žádné chyby, na nic. Jestli chcete úspěch, všechno do sebe musí padnout.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
