10:0 pro Krále. Jiné skóre bude překvapením, rebélie se nečeká
Kdyby sázkové kanceláře vypisovaly kurz na odstavení Tomáše Krále z pozice hokejového prezidenta nástrojem volby výkonného výboru, odhaduji, že jeho výše by byla zhruba 1,01. Kurz nicotný, zbytečné se jím vůbec zaobírat. Tak je to dané i v reálu. Nelze čekat převrat ani těsný výsledek.
Dnešní tajné hlasování má jediný význam. Poskytnutí štemplu stávajícímu bossovi na další měsíce a roky ve funkci prvního muže českého hokeje. Naprosto upřímně, jakýkoli jiný poměr než 10:0 bude velmi překvapující. Není vyloučené, že se najde jeden odvážný rebel, jenž se zdrží hlasování. Hlas proti Králově setrvání? Vrcholná senzace, šum v sále, vyčítavé pohledy. Já? Já rozhodně ne! Tak kdo se opovážil?!
K odvolání prvního muže po třinácti letech je nutných sedm hlasů z desíti. Sám boss na pondělní tiskovce hbitě pronesl, že mu stačí pět členů VV, kteří se rozhodnou obrátit proti němu, a odejde sám. Musí si být naprosto jistý loajalitou svého kabinetu.
K tomu stačí pohled na soupisku výkonného výboru. Žádný názorový protiproud nenajdete, od nejednoho člena naopak nehynoucí vděk za umístěnku v prostoru, kde by sami sebe nečekali ani v nejdivočejším snu. Jedině snad, že by k protiútoku zavelel Jaromír Jágr, ovšem ani od něj se revolta neočekává. Možná ten jeden zmíněný neutrální postoj.
Nynější kauza z 80. let je silný kalibr, o tom žádná. Když už ji členové výkonného výboru míní přejít, měli by mít na paměti, že to jsou oni, kdo má možnost (po)změnit budoucnost českého hokeje. Jeho směřování. Vzít to z jiné stránky. Z pohledu sportovního. Promítnout si poslední dekádu a tu zanést do svého verdiktu.
Za Králem a jeho družinou jdou neúprosné sportovní průšvihy, jeden solidní počin vydá na deset zklamání. A byť z logických důvodů za vše špatné nemůže vždy a jen svazové osazenstvo, je to hokejové vedení, které za veškeré dění zodpovídá a přebírá záruky.
Mít z šampionátů a olympiád nůši medailí, myslíte, že Králova suita bude ta, jež od sebe veškeré lichotky začne odmršťovat a bude tvrdit, že jde o zásluhu jiných? Rozhodně ne. Před pár týdny přece jen přišel záblesk. Je skoro zázrak, že už i z úst svazových trenérů či manažerů zaznělo, že v otázce budování konkurenceschopné mládeže se neví, jak dál a kde vězí klíčový problém. Že projekt akademií selhal a systém vychovává z globálního pohledu neprodejný artikl, neschopný vývozu. Sebereflexe ovšem žádná.
Uvnitř hnutí se neustále brblá, nadává, tím veškerý odboj začíná a zároveň i končí. Vina na daném stavu je logicky a spravedlivě dávána mocným, avšak za přetrvávající bídu a sběr tuctových umístění může i podhradí. A nemalou měrou.
Na členy výkonného výboru se dnes bude nahlížet jako na ty, kteří mohli pohnout kormidlem a neudělali to. Kdyby tak učinili, třeba by se ukázalo, že problém vězí (i) jinde než na svazu, ale aspoň by se vědělo. To se však nestane, s Králem by museli odejít i oni.
Tahle agónie bolí ve své nekonečnosti.
