Všechno mohl vysvětlit už dávno. Deník Sport žádal Tomáše Krále o schůzku v otázce jeho spolupráce s StB za minulého režimu už před třemi měsíci. Prezident Českého hokeje ale namísto toho poslal jen strohé vyjádření. Tehdy neměl v úmyslu se postavit čelem a vysvětlovat. Jen čekal, co bude, spustil až na pondělní tiskovce. Přiznal na ní kooperaci s vojenskou kontrarozvědkou, zároveň ale popřel většinu informací ze spisů. Slovně také útočil na redaktory Sportu. Snažil se záležitost popsat, uzavřít. Neobjasnil ale skoro nic.
Prezident Českého hokeje svolal tiskovou konferenci, aby sám promluvil o svém napojení na vojenskou kontrarozvědku StB. V kostce? Nic špatného neprovedl, svědomí má čisté, většina hlášení, která jsou ve spisech uvedena, lžou. Nemaloval žádný plánek bytu svého nadřízeného. Na vojína, který kvůli němu měl skončit u štábu, si nepamatuje. A pak si několikrát kopnul do deníku Sport, že informace zveřejnil, zaútočil na jeho redaktory, pokusil se zesměšnit Dominika Haška, který vystoupil s názorem, že Král morálně selhal.
„Poslední dobou se víc a víc snažíte poškozovat český hokej. Už toho mám dost, nenechám to, jak to je,“ mimo jiné pronesl, že napsal ve zprávě jednomu z novinářů deníku Sport. Tady se ovšem prezident svazu krutě mýlí.
Celá kauza s StB nemá nic společného s Českým hokejem, pouze s jeho osobou a jeho minulostí. Sám se do hry ovšem snažil zatáhnout celé hnutí. Že hokej pod Králem dlouhé roky sportovně strádá a ve srovnání se světem zaostává, je jedna věc, že byl ale jeho boss za minulého režimu s agentem VKR (vojenské kontrarozvědky), s tím nemá vůbec žádnou spojitost. Tomáš Král není český hokej. Ostatně sám svoji minulost mohl kdykoliv přednést na volebních i nevolebních konferencích, čímž by zamezil, že veřejnou informaci vydá někdo jiný.
„Jak jste mě kontaktovali před třemi týdny,“ řekl na své tiskové konferenci. Byly to tři měsíce. Před třemi měsíci Král dostal od deníku Sport výzvu, zda by se mohl vyjádřit ke své spolupráci s StB. Byl požádán o schůzku. Schůzku, na které mohl vše v klidu odprezentovat. Neudělal to.
Tehdy odepsal jen strohé vyjádření, že šlo o standardní plnění vojenské služby. Měl dlouhý prostor, aby vše vysvětlil, popsal, uvedl na pravou míru „Abych říkal nějaké detaily, nota bene, abych se o tom bavil s vámi? To pro mě není vůbec otázka. S vámi já se o tom bavit nebudu nikdy, pro mě nejste partner. Ale svolal jsem tiskovou konferenci,“ vysvětloval Král, proč v červnu nenapsal nic o fingovaných hlášení agentů StB, kteří prý psali zprávy za něj.
Sám se o evidenci ve svazcích kontrarozvědky dozvěděl před několika lety. Prý o nich nejdřív slyšel, pak si to i přečetl na Wikipedii. Nikdy si spis nevyžádal, nestaral se o to. Až nyní měl poslat Zdeňka Zikmunda (tiskového mluvčího svazu), aby ho získal. V normálně fungujícím systému by se člověk nejspíš o takovou zprávu o své osobě zajímal sám. Chtěl vědět, co se o něm píše a případně to sdělil i hokejovému plénu na volební konferenci. „Situace se má tak a tak, StB si o mně vymýšlela, lhala. Hrozí, že by se to mohlo dostat ven, říkám vám to veřejně.“ Ne, tohle se nikdy nestalo. Ale mohlo by, kdyby šéf svazu přemýšlel dopředu a choval se transparentně. Král ani prý nechtěl vědět, co pro kontrarozvědku dělal. Zvláštní? Pro něj ne.
V červnu svoji verzi neřekl ani deníku Sport. „Je to čistě moje záležitost. A to je taky důvod, proč jsem někdy před třemi týdny nezačal něco vysvětlovat deníku Sport, konkrétně panu Kuchařovi, který to měl na starosti. Přesně to je ten důvod, při vší nemůžu říct úctě, ale při vší znalosti musím říct, že v deníku Sport není nikdo, s kým bych se o podobných věcech bavil. Obecně jsem se s tímto médiem snažil vždy bavit co nejméně. Je to věc osobních poznatků a zkušeností,“ útočil Král.
Dalšího redaktora Pavla Bártu, který dříve pracoval jako tiskový mluvčí svazu, nepřímo osočil ze zaujatosti. Verbálními ataky se snažil dát hokejovému hnutí jasně najevo, jak silný je hráč a že není radno jít proti němu.
Během padesátiminutového monologu několikrát zmínil, že se nepřišel obhajovat. Prsty bubnoval o stůl, otíral si čelo. V širokém posedu za stolem si podupával nohou. Mluvil zpříma, často rovnou k redaktorům Sportu, kteří v Síni slávy Českého hokeje, kde se tiskovka odehrávala, seděli ve druhé řadě.
„Troufnu si říct, že osmdesát procent věcí, které ve spisu jsou uvedeny, nejsou pravda. Proč to tam někdo psal? To vám neumím vysvětlit. Asi ti lidé potřebovali vykázat nějakou činnost. Obsahově si toho na mě ale zase tolik nevymysleli. Rozhodl jsem se, jak jsem se rozhodl. Myslím, že jsem to zvládnul bravurně a dneska bych to udělal stejným způsobem. Svědomí mám naprosto čisté. Nebudu se omlouvat a hrát tady divadlo, že to tak cítím, protože to tak necítím,“ pravil rázně Král.
Že bylo ve stejné době na jeho vojenského majora nasazeno hned několik agentů a všichni potvrzovali informace podané Králem, k tomu vysvětlení nemá. S majorem prý byli na všem domluvení, s nikým dalším ale ne. „Kontrarozvědce, která byla přes chodbu a potkávali jsme se běžně na obědě nebo při práci, jsem o svém důstojníkovi řekl leda to, že v práci chlastá a že doma je pod pantoflem. To ale stejně všichni věděli,“ přidal.
Podle spisů se měl se svým velícím důstojníkem vojenské kontrarozvědky během deseti měsíců spolupráce mezi lety 1987 a 1988 potkat celkem dvaadvacetkrát. „To je lež. Pamatuju si tři schůzky,“ odmítl hokejový boss. Spolupráci s vojenskou kontrarozvědkou ale tedy přiznal. Pro detaily ze zpráv, které podle spisu pravidelně podával za dodržení všech zásad konspirace, vysvětlení neměl. „Naprosto odmítám, že bych se podílel na instalaci odposlechu a podobných věcech, nic takového se nedělo,“ popřel, že by kradl klíče nebo prohledával osobní věci majora, jak je uvedeno ve spisu.
A že nakreslil plánek bytu majora? „To si vůbec nevybavuju, mohl jsem ale zapomenout.“ Přiznání spolupráce je v přímém rozporu s jeho prvními vyjádřeními, v nichž tvrdí, že o evidenci ve složkách VKR neměl tušení. Podle jeho prvních zpráv v nich byl jen kvůli právní činnosti na vojně, kdy se podílel na řešení různých případů. „O žádných svazcích jsem v té době nevěděl. Že jsem byl u vojenské kontrarozvědky, to nezpochybňuju, byl jsem tam. Že jsem ale vedený ve spisu, to jsem netušil.“ Svaz rovněž deníku Sport zprostředkoval se zmíněným majorem, který sloužil 12 let u StB, rozhovor. U povídání asistoval osobně i tiskový mluvčí Zdeněk Zikmund.
Podle spisu měl také z vlastní vůle udat kolegu vojína. Ani pro to nemá Král žádné vysvětlení. „K tomu nejsem schopen nic říct. Nevybavuju si žádného vojína tohoto typu. O nikoho jsem se nezajímal, natož abych zjišťoval, jestli mají nějaké kámoše na západě… S vojíny základní služby jsem vůbec nepřišel do styku, byl jsem ve štábu, na jednotku jsem nechodil. Spal jsem doma,“ dodal.
