KOMENTÁŘ MIROSLAVA HORÁKA | Národní tým hokejistů v Tampere zatím sčítá spíš trable než pozitivní výboje. Neplodnou šeď se Švédy a poté těžko přijímatelnou bídu s Rakouskem snad už brzy vyzmizíkuje příjezd Davidů Pastrňáka a Kämpfa. Nejde o všelék, o pozvednutí bojové nálady však určitě. A pokud k tomu přijde přesvědčivý tříbodový výkon proti Lotyšsku, může se hůře dýchatelný finský vzduch hodně pročistit dávkou potřebného průvanu. Výpravou však stále rezonuje případ nevysvětleného odjezdu Dominika Simona.
Velká škoda, že se v rámci toho zainteresovaní lépe nepohybovali, byť nepochybuju o tom, že není jednoduché během pár hodin vymyslet a zrealizovat plán, jak ze šlamastiky vyklouznout s co nejmenšími boulemi.
Jak se všeobecně ví, sedmadvacetiletý útočník opustil reprezentaci po dohodě s jejím vedením. Vedení týmu se s „ohledem na situaci“ domluvilo na tom, že skutečná příčina nebude směrem k veřejnosti publikována, v rámci oficiálního prohlášení se zmínily pouze osobní důvody. Jinými slovy se šéfové týmu rozhodli fanouškovi nesdělovat, o co šlo, co se v týmu přihodilo.
Zcela upřímně, právě tady se otevřel největší prostor pro tvorbu spekulací všeho druhu a na všech možných místech. První a zásadní chyba.
Český hokej je malý rybník, nebylo tedy divu, že zpráva o neobvyklém dění v české kabině se z Tampere rychle rozletěla domů. Jak je zvykem říkat, že dnes každý tým dobře bruslí, tak stejně má dnes každý mobil věčně v ruce a je lačný po zprávách tohoto druhu. Pokud nejsou od počátku přesné, nastává problém. A pak už to jde rychle. Samospádem. Byl by skutečně velký majstrštyk, kdyby se celá věc ututlala. V dnešní době to je vyloučené.
Zpráva o potyčce mezi Simonem a Filipem Hronkem se pregnantně rozšířila mezi hráče, trenéry, manažery a vůbec další osoby, které mají s českým hokejem co do činění. Byla to lavina.
Stojím si za tím, že neexistuje důvod domnívat se, že je lepší mlčet, než
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit