Začarovaný kruh. Motor je teď vše, jenom ne jasná a společná strategie
Po třech extraligových kolech Motor zapsal devět bodů, čelo tabulky a užíval si repete euforie z jarního finiše v play off. To Kometa držela jen tři umolousané kousky a dumala, co dál. Dnes? V Brně od té doby nashromáždili 26 bodů, Budějovice 7. Role se naprosto protočily a páteční duel na jihu Moravy dokumentoval, proč.
V Brně se postupně začaly rozehrávat nové posily a společně se zdomácnělými borci všichni začali ruku v ruce šlechtit produkci týmu, pro nějž by semifinále play off nemuselo být stropem. Kometa se veze na vlně, vyhrává vyrovnané duely, což je vždycky známka dobrého nastavení týmu a klimatu v kabině. Sedmkrát za sebou Moravané urvali vítězství o pouhý gól, třikrát z toho v přesčasu. Nepanikaří, disponují potřebným klidem na holi, činí správná rozhodnutí. Jdou štěstí naproti.
Motor je jinde, každá personální díra je v jeho produkci ukrutně znát. V maratonu 52 kol základní části neurvete potřebný počet zápasů na vyšvihané emoce, potřebujete základní předpoklad a jím je síla kádru.
Už se o tom napsalo a namluvilo dost: jihočeská sestava patří do druhé poloviny extraligy, z mého pohledu ještě níž než kolem osmého, devátého místa. Zdá se mi, že si to ne všichni v klubu plně uvědomují. A pokud ano, nečiní vše potřebné pro změnu stavu.
Jistě, absence beka Percyho, jenž je mimo od prvního zápasu, zabolela. To samé smůlovaté zranění brankáře Hrachoviny, jenž si přisedl nohu a laboruje s kolenem. A pokud máte na marodce i Milana Gulaše, mnoho skvělých karet vám v ruce nezbývá.
Do toho připočítejte veřejné ultimátum pro kouče Modrého, který na trasu vedení – trenér přihodil pár balvanů a ochladil vzájemné vztahy. Následovaly čtyři vydřené body z šesti a částečná úleva po takřka nekonečné černé sadě čítající devět porážek za sebou. Čerstvá porážka v Brně ovšem už zase připomíná víc všední realitu. Motor zkrátka dopředu nepatří.
S postupnými návraty Gulaše, Percyho a Hrachoviny patrně přijde zlepšení a jisté uklidnění rozladěných fanoušků, nicméně klíčové problémy vyřešené nebudou. Motor potřebuje, aby mu začaly fungovat zálohy. Aby prospívali hráči druhého sledu a zároveň se s nimi promyšleně pracovalo i z trenérské strany. Tak, aby z nich byl maximální možný užitek.
Což se zatím neděje. Pokud se podíváte do budějovického útoku, takové dvě třetiny osazenstva by potřebovaly mnohem vyšší sebevědomí. Je to vidět na jejich křeči, na absenci potřebné lehkosti. Jenže nemají moc kde brát. Není to však zdaleka jenom o malém prostoru na ledě, z nějž se zdánlivě nedá nic vytřískat. To by bylo příliš jednoduché a alibistické.
Z vyjádření Jaroslava Modrého kolikrát cítíte, že není úplně spokojený s úsilím některých hráčů, ti zase necítí potřebnou důvěru, viz Zdeněk Doležal nebo Václav Karabáček. A výsledkem jsou mraky nevyužitých gólových příležitostí, respektive nedotažených akcí.
Motor v konečném důsledku sráží i mix všelijakých pocitů, které poletují vně i v blízkosti mužstva. Když jsme u důvěry, po nedávném ultimátu od svých nadřízených si o ní myslí své i hlavní kouč. Může být sice pravdou, že nezvyklý tah Motor nakrátko zmobilizoval, ovšem o trvalejším vzepjetí si může nechat zdát.
Hokejové Budějovice nyní prochází zvláštním stavem. Je to začarovaný kruh. Pořádně se neví, zda vedení Modrého chce na střídačce. Ten z logických důvodů potřebuje výsledky, aby si udržel reputaci a jeho práce měla smysl. A cesta k nim někdy vede i nadměrným využíváním starších a prokazatelně lepších hráčů na úkor mladších či míň pracujících, to samé na úkor myšlenek na budoucnost.
Dříve či později to v Motoru budou muset rozseknout. To, co se nyní v klubu děje, je všechno jenom ne průzračná, jasná a společná strategie.
