BLOG MIROSLAVA HORÁKA | I když si to dost dobře nedovedu představit, není vyloučené, že David Pastrňák znovu po roce přijede na mistrovství světa. Pokud tedy překousne zklamání, které nyní těžko rozdýchává celý Boston a dosahuje obřích rozměrů. Po fantastické sezoně přišla šokující realita v bojích o Stanley Cup. Stop a konec na první překážce. Jak by mělo vypadat namlouvání vyřazené superhvězdy? A má smysl do něj vůbec jít?
David Pastrňák je fajn kluk, co miluje hokej a rád se u něj baví. Navíc nerad nechává národní tým ve štychu. Jakmile to trochu jde, balí kufry, svérázné obleky, dobrou náladu a valí do dějiště šampionátu. Hájit národní barvy, potěšit miliony českých fanoušků. Jako loni, kdy z toho kápla medaile, první od roku 2012. Ale co teď?
Záleží jenom na něm, rozhodně by se na něj nemělo tlačit. Nechat ho vydechnout, vstřebat těžký karambol a pak ať se rozhodne. Pokud tedy neodmítne rovnou, což by jistě každý chápal.
Co si budeme povídat, hrát mistrovství světa s Pastou, nebo bez něj, je dost zásadní rozdíl. Loňský šampionát to ukázal. Nebýt příchozích Davida Pastrňáka a Davida Krejčího, těžko se domnívat, že reprezentace dovezla domů vysněnou placku. Jejich kumšt obstaral potřebný rozdíl mezi obvyklým zklamáním a vydřenou odměnou. Navíc turnaj se suverénně nejlepším českým hokejistou v sestavě bývá ještě o něco sledovanější než jindy.
Jednou za čas postavit v podstatě Dream team, proč ne. Zároveň není zrovna fajn pocit připustit si, že medaili národní tým vydoluje jedině v případě, že dá do kupy výjimečně nabitý kádr se zvučnými posilami z NHL.
Právě proto si říkám, že by varianta bez Pasty nebyla od věci. Na aktuální rozpoložení áčkového tuzemského hokeje by ukázala spíš či víc. Což je taky důležité.
Od loňského bronzu uplynul skoro celý rok a nemám pocit, že by se za oponou přestalo řešit, zda získaný bronz byl úspěchem nové doktríny Kariho Jalonena, anebo dvou, tří rozdílových hráčů, kteří vlastní kreativitou tak trochu obešli a okořenili vyžadovaný a oku ne zrovna lahodící herní systém.
Kdybych měl lehce fantazírovat, Pastu v akci radši uvidím za rok na šampionátu v Praze. Tam ať reprezentace postaví luxusní, vyšperkovanou sestavu (samozřejmě, co dění v NHL dovolí) a prožíváme všichni jeden dlouhý národní svátek. Letos bych číslo 88 nechal vyčistit hlavu jinde s nejbližšími a svou pozornost zaměřil na další členy české kumpanie z Massachusetts. Na Jakuba Zbořila, Tomáše Noska, Jakuba Lauka a v neposlední řadě Pavla Zachu. Zvlášť s ním by bylo záhodnou uzavřít pakt o reprezentování a neztratit jej úplně. A že vám schází jméno Davida Krejčího? Sezonu dohrával zraněný a mnohdy se sebezapřením. Bohužel.
Témata:
reprezentace, blog, Miroslav Horák, sport, hokej, MS v hokeji 2023, nhl, 2022/23, MSLH2023, Stanley Cup, David Pastrňák, Boston, David Krejčí, Pavel Zacha, Tomáš Nosek, Dream Team, Jakub Zbořil, Kari Jalonen, National Hockey League, Sport na Heureka.cz
Související články
