BLOG MIROSLAVA HORÁKA | Roman Červenka v úterý večer po Kanadě sliboval, že jeho tým vypustí ve čtvrtfinále duši. Nepletl se, závazek byl splněn. Ale jenom neutuchajícím nasazením byste nechutně nadupanou Ameriku neskolili a nevyřadili z cesty. Vezměte si, že jen první útok USA Boldy, Nelson, Gaudreau pobral 34 bodů. A teď ani ťuk. Rulíkovi hoši vystřihli nejlepší výkon na šampionátu i proto, že se výrazně zlepšili v klíčových aspektech. Proto podle jmen prokazatelně výraznější a i finančně mnohem nákladnější celek putuje za oceán s těžkou nepořízenou.
Před vstupem do play off se hodně mluvilo o rozhárané hře mezi defenzivními posty a těmi ofenzivními. Tady to haprovalo. I proto se při hře pět na pět nepodařilo silným týmům vstřelit jediný gól.
Ostatně ani proti USA se to nepovedlo, přesto trenéři společně s hráči zaznamenali výrazný posun. Bylo strašně důležité, že beci výborně časovali nahrávky útočníkům, což ohromně zrychlilo a povýšilo hru na level, na který ani jakostně výraznější zámořské mužstvo nenašlo odpověď.
Češi zvedli pohyb, díky čemuž se stali šoféry duelu, méně než kdykoli předtím ztráceli kotouče a zaslouženě si zajistili víkendové bitvy. Co je skvělé? Šlo o učebnicové kolektivní dílo, žádné díkůvzdání spasiteli Davidu Pastrňákovi. Bostonské eso „pouze“ zapadlo do čím dál lépe fungující mašiny.
Speciální superlativy náleží Lukáši Dostálovi. Co je schopný předvádět ve 23 letech, to je unikát. Zatímco o přítomné diváky a další příznivce se při takhle těsném sváru pokouší infarkt, on zůstává v kleci ledově klidný. Pro jeho kumpány obrovsky důležitý faktor.
Kouč brankářů Ondřej Pavelec prokázal, že svému trenérskému řemeslu rozumí. O Dostálovi věděl dlouho dopředu, že z něj chce udělat jedničku pro Prahu. Ačkoli třeba Petr Mrázek za bídným Chicagem vyšvihl velmi delikátní ročník, on sázel na dvojku Anaheimu. Na chlapíka s netušenou budoucností.
O ní ostatně promlouval i Tomáš Vokoun před sezonou NHL. Když jsme ve Sportu sestavovali aktuální žebříček nejlepších českých brankářů současnosti a požádali mistra světa o názor, okamžitě vyšvihl Dostálovo jméno a sypal argumenty chválící jeho klidný styl v brankovišti, kdy jde neustále s hrou, perfektně ji čte a správně odhaduje následující dění. Neplaší na čáře, nedivočí, takže i kvůli tomu ho v hitparádách zákroků zas tak často nevidíte. Chytá účelně.
Den za dnem Češi do sebe víc a líp nasávají Rulíkův systém, věří mu. Teď už je možné opravdu všechno. Do Prahy se stěhují Švédové, lehce uvaření a podušení z vyhřáté ostravské arény. Je to další výběr, který stojí víc peněz než český, další tým, který by měl Čechy porazit.
Jenže tyhle predikce se po čtvrtečním krásném večeru mažou, půjde se na krev, na morál. Věřím, že v tomhle směru je domácí soubor dál. Rulíkovi chráněnci získali obrovskou dávku sebevědomí, takže i kdyby se náhodou sobotní duel nevyvíjel ideálně, mohou věřit až do konce.
Hodí se, že Pavel Zacha se zapsal mezi střelce, v hlavě si může odškrtnout otravný tlak ohledně nutnosti předvést se gólově a bodově. Jednoduše řečeno: patří sem a hotovo.
Zároveň není špatně, že na gól zatím čeká David Pastrňák. Tým jde dál i bez jeho gólového přičinění, takže lze vzhledem k jeho schopnostem s celkem vysokou pravděpodobností očekávat, že to brzy přijde.
Co je skvělé, celý národ je díky hokeji na nohou, prožívá šampionát soudržně, s maximální intenzitou, lidé se scházejí v hospodách, na náměstích, všude možně. Vnímají semknutou partu, ukrutně ji fandí a přejí. Je to až hmatatelné.
Tenhle šampionát má enormní sílu, spojuje zpět rozdělené, vytváří lepší atmosféru mezi obyčejnými lidmi. Což není vůbec málo. Obrovský ohlas má turnaj i za hranicemi. Jsou to Češi, kteří umí nejlepší hokejové šampionáty na světě.
Šílenství nabírá na síle, užívejme si to! Užívejme si odhodlání české hokejové tlupy, už teď patří i pořadatelům palec nahoru.
Víkend bude stát za to.