Když více se změní v méně. Proč extra navýšené odměny dráždí zlaté hochy
BLOG MIROSLAVA HORÁKA | Na hokejovém svazu panuje zklamání, u leckoho i rozčarování. Místo projevení díků za stoprocentní navýšení výsledkových prémií se ze zlaté kabiny ozývají vzdechy a námitky. Z jakého důvodu hráči mluví o deziluzi a nedodržených slibech? A proč se velení v čele s Aloisem Hadamczikem cítí uražené a situaci za oponou komentuje vyjádřeními ve stylu: pro dobrotu na žebrotu?
Záleží, jak se na celý příběh podíváte, k jaké straně tíhnete. Protože každá má svou pravdu. Jedno je zřejmé: kdyby si svazový boss krátce před startem pražského MS ušetřil cestu za hráči s nápadem zvednout odměny o plných 100 procent, dnes by nečelil výčitkám některých lídrů týmu, že rozdělení neproběhlo férově.
Ale udělal to. Co k tomu Aloise Hadamczika vedlo? Chtěl dodat impuls k rozdýchání těžké nálady po nepovedené generálce v Brně, názorně ukázat, že svaz je s hráči na jedné palubě. Taky si udělat oko mezi přítomnými nečekaným gestem při rozbourání zastaralého, čtvrtstoletí starého prémiového řádu. Těžko to můžeme interpretovat přesně, nicméně v kabině měla padnout slova o tom, že za zlato bude „milion každému z týmu“.
A teď se vše točí kolem téhle jedné věty.
Hráči reagují: Když celý tým, tak přece všichni! A do jednoho. Přičemž tým má podle hráčů asi 40 lidí. Petr Mrázek v aktuálním rozhovoru pro iSport.cz jasně říká, že bez kustodů, masérů, fyzioterapeutů a všech trenérů by titul mistrů světa nikdy nevyhráli.
Má pravdu? Těžko mu povíte, že nemá.
