Slavia tvrdě narazila. Sparta by se měla zamyslet nad celkovou filozofií
Největším překvapením kola je ztráta Slavie, která víceméně celý zápas hrála proti deseti. Ve Slezsku narazila již podruhé. Remizovala v Karviné, nyní i v problémech zmítající se Opavě. Po euforii z postupu do Ligy mistrů očividně nedokázala přepnout do módu všednosti a s náhradní sestavou, která o týden dřív tolik okouzlila s Bohemians, tvrdě narazila.
Opava byla v jedenácti lidech lepším mužstvem. Po velmi pochybném vyloučení Jaroslava Svozila zase chytřejším mužstvem. Výkon Slavie byl slabý a absence mentálních vůdců – dle mého názoru Koláře, Bořila a Coufala – byla patrná. Na pozici brankáře nastoupil lídr všech oslav Přemysl Kovář a já se bál okamžiku, kdy bude muset řešit něco složitějšího. Přišlo to v nastavení…
Situaci předcházel prohraný souboj Jaroslava Zeleného, který v defenzivě jistě nepůsobí. Útočné snažení bylo bez pohybu, běžecké kvality a technicky nečekaně nepřesné. Schopnost zvládnout souboje jeden na jednoho byla prakticky nulová, průnikových překvapivých řešení poskrovnu, agresivita nedostatečná, a když se neujaly standardní situace ani snaha o překonání obrany střelbou z druhé vlny, bylo o osudu utkání rozhodnuto. Držení míče nebylo proti kompaktnímu bloku Opavy nic platné.
Rád bych se zastavil u odchodu Alexe Krále. Předseda představenstva Jaroslav Tvrdík chce
