Pomalost středu Sparty bije do očí, Slavia je jiný svět. Poznara nechápu
KOMENTÁŘ MIROSLAVA KOUBKA | Událostí desátého mikulášského kola bylo samozřejmě derby Sparty se Slavií a naprosto nečekaná senzační porážka Plzně doma s Karvinou (0:1). V páteční předehrávce Zlína s Jabloncem mě zaujal výkon Václava Pilaře, nejlepšího hráče hostů a jeho krásný gól. Z dob plzeňského působení mám pro něj slabost. Je to skvělej kluk povahou, charakterem i dovednostmi. Moc Vaškovi přeji, ať mu drží zdraví. Během kariéry se natrápil až až.
Druhým výrazným momentem, který rozhodl o porážce Ševců, byl příběh Tomáše Poznara. Pokud mu slabý rozhodčí Berka, který podle mého přesvědčení dlouhodobě do ligy nepatří, udělil za běžný souboj nesmyslnou žlutou kartu, nesměl si vzápětí takto zkušený hráč dovolit trapnou simulaci s touhou získat pro svůj tým penaltu. Nepochopitelné!
Tím spíš u hráče, který týden předtím vyvolával duch fair play a u karvinského Michala Papadopulose vyprosil přiznání k teči, jež jeho tým připravila o kontaktní gól. Že by přece jen mezi nebem a zemí cosi fungovalo? Tomáš šel ven a Michal vstřelil v Plzni vítězný gól…
Olomouc podruhé za sebou trestuhodně ztratila dva body v samotném závěru. Mít je, atakovala absolutní vrchol tabulky. Obě utkání, jak s Pardubicemi, tak s Příbramí, jsem viděl a musím upřímně konstatovat, že z pohledu výkonnostních parametrů by to neodpovídalo. Olomoučtí by se měli těšit ze svého i tak nečekaného postavení a možnosti v klidu pracovat.
Střelecké a výsledkové trápení Plzeňských nemá konce. Nikdy bych si nemyslel, že je možné, aby tak kvalitní tým nedal v české lize soupeřům tři zápasy po sobě gól. S nečekaně v defenzivě výborně organizovanou Karvinou si Viktoria v tradičním postavení a stereotypní strojovou hrou nebyla
