I po třetím zápase opakovali hráči Hradce dokola to samé. „Musíme něco změnit.“ Co konkrétně? Úplně všechno. Mountfieldu proti Třinci totiž nefunguje vůbec nic. Ale žádný přerod zatím nepřišel. Jejich projev je nudný, bez nápadu, ospalý a všeobecně tragický. Chybí rychlost, myšlenka i nasazení. První inkasovaný gól pro ně znamená prakticky konec zápasu. Konec sezony proto může přijít už v úterý.
Měla to být vyrovnaná a dlouhá série. Předpovídaly ji obě strany. Zdá se ale, že tentokrát byly predikce totálně liché. Seknul jsem se i já, když jsem tipoval postup Hradce a válku na sedm zápasů. Vycházel jsem z parádních výkonů Mountfieldu proti Liberci, jenže těm se Lvi zatím proti Třinci ani nepřiblížili.
V duelech s Tygry je zdobily skvělé přesilovky a důraz do branky. Ty jsou ale fuč, dávno zapomenuté jako loňské sněhy. S jarem přišlo do jejich kabiny rapidní ochlazení. Mančaft najednou přestal šlapat. Zařadil neutrál a doufá, že bez spotřeby paliva dojede až do finále. Jenže k tomu je teď opravdu hodně daleko. Ze stavu 0:3 na zápasy ještě v historii extraligového play off nikdo nikdy neutekl.
Často se používá spojení „profesorský hokej“. Pokud nevíte, co si pod ním přesně představit, koukněte se na hru Hradce. Hráči jakoby čekali, že se všechno udělá samo. Tak to ale není. Na bruslích jsou neuvěřitelně pomalí, v útočném pásmu dělají zbytečné kudrlinky namísto toho, aby hru zjednodušili a všechno cpali na branku. Přestali být důrazní na brankovišti a zaslouženě teď balancují nad propastí.
Tři zápasy, tři góly. To je prostě žalostně málo. O Petru Koukalovi nebo Jaroslavu Bednářovi na ledě ani nevíte. Tahouni prostě netáhnou. A jejich trefy v klíčové fázi sezony hodně schází.
Nejvíc zarážející je pro mě ale fakt, jak se tak zkušené mužstvo, jaké Hradec má, totálně zhroutí po jednom obdrženém gólu. Kolaps. Koma. Konec. Přiznal to dokonce i obránce Východočechů Dominik Graňák. „Náš hokej mi přijde hrozně pasivní. Chceme vyhrát na jeden gól. Když ho nedáme jako první, je to pro nás velký problém a prakticky konec.“ A řekl to naprosto přesně.
Spoléhají totiž především na obranu. Na té všechno staví. Chtějí hrát na nulu vzadu a vyhrávat třeba 1:0, 2:0... Obdržená branka ale tyhle plány bortí a psychiku posílá do kytek. Teď mají pár hodin na to, aby se nastartovali. Proti skvěle šlapajícím Ocelářům to ale budou mít pekelně těžké.


