Voras, dej si voraz! Díky, nechci. A pak táta kapitán rozhodl zápas
Zdřímnul si na tři hodinky. Pak frčel do Uherského Hradiště k porodu. Byl u příchodu na svět svého druhého syna. Chvíli pobyl v nemocnici, aby odpoledne zase pádil zpátky do Bratislavy. Přijel nedlouho před vhozením úvodního buly zápasu s kousavými Lotyši a… A byl nejlepším hráčem na ledě. Takový byl velký den Jakuba Voráčka. Tleskám.
Musel být vyčerpaný. Řečeno hokejovým žargonem, vyloženě vyfluslý. Únava, nervové vypětí, nával emocí, cestování, velká hektika.
Start zápasu s Lotyšskem ale Jakub Voráček stihl. Narození syna Matěje pak oslavil nejlepším možným způsobem. Znavený kapitán odehrál svůj nejlepší zápas na turnaji. Národnímu týmu pomohl zásadním způsobem otočit nepříznivě se vyvíjející duel a slavil vítězství. Zapsal čtyři body (2+2). Byl vyhlášen nejlepším mužem zápasu, tisíce fanoušků v bratislavské areně mu pak nadšeně aplaudovaly.
Přesně takového ho reprezentace potřebuje. V předchozích třech zápasech nehrál špatně, ale ani vyloženě nezářil. Získal čtyři asistence, tak nějak si odvedl to svoje. Pořád byste ale od hvězdy jeho formátu čekali krapet víc. Prakticky vůbec totiž nestřílel. Situace, které volaly po zakončení, ještě přehrával, nebral je na sebe. Na kontě měl před čtvrtkem jen čtyři střelecké pokusy.
Ožil ale ve správný čas. Případná prohra by družině Miloše Říhy hodně zkomplikovala ambice na čtvrtfinálové setrvání v Bratislavě, možná i na samotnou účast v play off. Hlavně díky příspěvku kapitána však tyto starosti řešit nemusí.
Hokejový národ děkuje manažeru Petru Nedvědovi za včasný dovoz kapitána zpátky na Slovensko, samotnému Voráčkovi pak míří gratulace k narození druhého potomka. Namísto, aby si vorazil, vzal hlavní roli čtvrtečního večera. Dobrá práce. Jen tak dál.
