Góly, kde jste byly? Nároďák dojel na absenci střelce. Má ho vůbec?
Tohle už snad na prostou náhodu ani hodit nejde. Stává se z toho hořké dogma: Češi v utkáních o medaile dojíždějí na absenci střelce. A platilo to i včera. „Jedině zlato!“ načmáral národnímu týmu v šatně na zeď Jaromír Jágr před dvěma týdny. To už teď družina kolem kapitána Jakuba Voráčka nezíská. Pořád má ale o co hrát. Musí se ale rychle probudit.
V předchozích třech semifinále na velkém světovém turnaji nedal národní tým ani gól. Proti Kanadě tentokrát jen před koncem upravil skóre už dávno rozhodnutého zápasu.
Až do sobotního večera to přitom Říhově družině pálilo náramně. Průměr pěti a půl branek na utkání dával zapomenout na krize let minulých. Když bylo třeba, síť vždy rozvlnili. Nevyšlo jim to jen v utkání s Ruskem.
Celkem šest hráčů se dostalo aspoň na čtyři branky. Takhle rozmělněnou produkci neměl v Bratislavě žádný jiný mančaft. A to je možná právě to… Kdybych se vás zeptal, ať v týmu ukážete na střelce, bombarďáka, u kterého víte, že v tu klíčovou chvíli ten gól dá… Kdo by to byl?
Se sedmi trefami byl v týmu odskočený jen Michael Frolík. Ve skupině mu to lepilo, určitě ale není vyloženým snajprem. Tak kdo? Voráček? Geniální režisér, ne střelec. Palát, Faksa, Jaškin? Ne, ne ne. Kubalíkovi to nepadlo. Gulaš nepřinesl týmu vůbec nic a semifinále končil mimo sestavu. Jediný typický ranař Jakub Vrána pro změnu začal jako třináctý útočník mimo sestavu.
Takže asi tolik.
Když šlo do tuhého, zmar znovu přišel. S kruciální přesností. Bohužel. Přes noc můžou útočníci třeba nechat hokejky namočené v záchodové míse. A trenéři dál ladit formace, kterými hází tam a zpět.
