Sparto, teď se ukaž! 120 minut bez reakce, sílu ale pořád máš
Hůř do semifinále vstoupit nemohli. Dvě prohry na domácím ledě. Liberec je v půli cesty do finále. Že nevyjdou dva zápasy po sobě? Stane se. Pro mě je však mnohem více než samotný stav série zarážející způsob, jakým Sparta obě utkání projela.
Soupeř jí totiž nedal šanci. V sobotu i v neděli byl lepší, favorita přehrál. Ve hře Sparty, která až na pár škobrtnutí v podobě několika ztracených vedení proplula základní částí bez zaváhání, teď drhne snad úplně všechno.
Liberec našel cestu, jak vyzrát na brankáře Alexandra Saláka. Při rozehrávce pak sparťany napadá mimořádně aktivně ve dvou hráčích. Obránci nemají klid. Pod takovým tlakem na startu rozjezdu akcí v celé sezoně možná ještě vůbec nebyli. A nezvládají to. Pražané měli v obou duelech velký problém s vyvezením puku z vlastní defenzivní zóny.
A útok? Ten zatím Tygři v pohodě pacifikují. Sparta má minimum šancí, prakticky žádná přečíslení či úniky. Tah na branku, tlak na brankoviště. Nic. Když už se do blízkosti gólmana Petra Kváči dostanou, je to většinou bez kotouče. V neděli na něj domácí vyslali pouhých dvacet střel, hned polovina z nich šla navíc z oblasti kolem modré čáry ještě před vrcholky kruhů. Polovinu z nich vyslali obránci. Byla to často nahození s minimální šancí na rozsvícení červeného světla. O obrazu hry to dost vypovídá.
Právě tvrdost, jistota na puku, četnost střelby, efektivita a důrazná hra na obou koncích ledu byly přitom v celém ročníku největšími zbraněmi vítězů „prezidenta“. Až doteď. Dře to i v početních výhodách, v nichž je rudá mašina dlouhodobě nejlepší. „Doufali jsme, že si pomůžeme přesilovkami, že budeme v ofenzivě silnější, což se nám zatím nedaří,“ říkal v neděli upřímně Miloslav Hořava, jeden ze dvou hlavních trenérů Sparty. V kvartetu čtvrtfinálových utkání Pražanů s Olomoucí jsem měl vždy stejný pocit: Sparta tenhle zápas prostě nemůže prohrát. Byť byl stav vyrovnaný, nebo třeba o jedinou branku. Z týmu sálala jistota, klid, sebedůvěra. O víkendu jsem to cítil znovu. Ale u Liberce.
Je pro mě zarážející, že Sparta za 120 minut hry nedokázala na způsob hry Bílých Tygrů zareagovat. Cosi změnit. Najít odpověď. Na druhé straně Liberec připravili trenéři skvěle. Určená taktika fungovala.
Ve středu se série přesouvá pod Ještěd. Jsem zvědavý, jak velkou roli bude hrát rozměr ledu. Ten je v Liberci výrazně širší, což by Spartě paradoxně mohlo vyhovovat víc než domácí plocha O2 areny.
Teď se musí ukázat. Hráči. I trenérské duo Hořava-Jandač, nejzvučnější tandem v extralize. V klíčové fázi sezony zažívají první kritickou situaci jinak hladkého ročníku. Jestli chce Sparta do finále, musí teď soupeře z maximálně možných pěti zápasů porazit čtyřikrát. A to zní jako pořádně těžká šichta.
Zvlášť při pohledu na statistiky, které říkají, že pokud Tygři vedli v sérii play off 2:0 na zápasy, nikdy ji neztratili. Ve všech osmi případech slavili postup. Bude to podeváté jinak? Pořád si myslím, že právě Sparta v sobě má sílu otáčet velké zápasy i celé série. Jen ji zatím jaksi nemůže najít.
