Jandačova aura neúspěchu trvá. Sparta se v play off porazila sama
KOMENTÁŘ ONDŘEJE KUCHAŘE | Vítězství v základní části. Konec v semifinále play off, celkové třetí místo. Pro kdekoho by to byl úspěšný rok, ne tak pro Spartu. Jak řekli upřímně hráči po krachu v sedmém utkání, bronz nikoho nezajímá. V Praze se sešel nadupaný tým, který měl vyšší ambice.
Ke kýženému titulu ho nedovedl ani trenérský Dream Team ve složení Josef Jandač – Miloslav Hořava. Jeden bývalý trenér národního týmu, druhý rovněž mimořádným umem disponující kouč, který však vinou své povahy reprezentační áčko nikdy nedostal a ani nedostane. Jeden brilantní teoretik (nechápejte negativně), druhý bývalý reprezentant a hráč NHL.
Ani oni pospolu však zlatou misi nesplnili. A už se jim to ani nepovede. Hořava se již ve slušivém saku na střídačku v O2 areně nepostaví. Co bude dál? Kdo jiný měl Spartu vrátit na vrchol, než tenhle hvězdný tandem? Nikoho dalšího takového v českém trenérském revíru nevidím.
Další otázkou je, zda bude ve funkci pokračovat Josef Jandač. Ten ze sebe ani na xtý pokus neseškrábal štempl trenéra neschopného dovést mužstvo až na vrchol.
S Jandačem Sparta nikdy nic nevyhraje! Co čekali, když brali Jandače?!
Laciné výkřiky. Takových se vyrojilo s gongem sedmého semifinále plno. Není na nich ale cosi pravdivého? Jandač zase jednou ukázal, jak vynikající je trenér pro základní část. Nastavit směr. Určit strategii pro dlouhodobou úspěšnost a stabilní výkonnost. Poskládat tým do vítězné šablony. Potřetí vyhrál základní část, v play off ale zase pohořel. Těžko v tom nevidět spojitost.
Sluší se říct, že pod Jandačem měla Sparta v posledních letech v rámci titulového čekání nejlepší výsledky. Nevyšel návrat k legendám ani německý experiment s Uwem Kruppem. Pod Jandačem hrál rudý obr skvělý hokej, na který vás muselo bavit koukat.
Pak ale přišla vyřazovací část. Sparťané se přestali snažit hrát „svůj“ hokej. Chtěli hrát účelně, víc se zaměřili na obranu. Porazit Olomouc čtyřikrát o gól? Jasně, počítají se výhry, avšak leckdo čekal, že aspoň jednou se vlak utrhne a soupeři Sparta nasype. Nestalo se. S podobným stylem pak byla proti Liberci dlouho úplně mimo. Byli to trenéři, kdo poté nezvládli přehodit výhybku. Změnit styl hry. Proto Pražané prohráli úvodní dva duely, které je možná nakonec stály celou sérii.
Problém byl patrný už v dlouhodobé sezoně. Ztracené zápasy, herní kolapsy. Stane se to jednou. Dobře. Dvakrát. Budiž. Aby ale takhle kvalitní tým hned třikrát v sezoně promrhal vedení o tři a více gólů? Ukazuje to, že cosi bylo špatně.
Vzpomeňte na vánoční zápas v Karlových Varech. Vedení 4:0. Všechno růžové. Pak ale duel začal favoritovi utíkat mezi prsty. Ani tam trenéři nedokázali včas reagovat. Stát se to některému ligovému trpaslíkovi, je to vykřičník. Ale řešit tohle kvalitou i pokladnicí nabitý gigant? To je blikající alarm.
V hlavách hráčů možná probleskával až do čtvrtečního konce jejich ročníku. Tlak na úspěch je ve Spartě po hubených letech logicky obrovský. Po zlatu lační i nové vedení. A zrovna Jandač není koučem, který by onen tíživý pres z hráčů sňal a naložil ho na svá záda. Naopak. Sám byl často jeho původcem.
Nechci nijak snižovat fantastické výkony Liberce v celé sérii, upřímně si ale pořád myslím, že jediným, kdo Spartu mohl v play off porazit, byla ona sama. A tak se taky stalo. Na vině nejsou rozhodčí ani disciplinárka v gesci Viktora Ujčíka. Ne. Bohužel je Tipsport extraliga pořád zvráceným prostředím, kde nikdo nikomu nevěří a každý se z ledasčeho podezírá.
Ale zpátky k semifinále. Každá lajna Sparty byla lepší než ta soupeřova. Nebo jinak: měla být lepší. Leč nebyla. Dominoval jen elitní útok. Jinak? Obrovské zklamání. Nejvíc za očekáváním zůstal Vladimír Sobotka. V kádru zoufale chyběli válečníci. Hajzlíci typu Jaroslava Vlacha nebo Adama Musila, kteří vás píchnou hokejkou, přetáhnou přes lýtka, k tomu všemu pak dají hattrick a navrch se vám ještě vysmějí.
Všechna čest před sparťany, že se ani za stavu 0:3 na zápasy nesložili. Dokázali, že se umí zabejčit, být zarputilí, ukázat srdce. Bylo to však málo. Proto teď čeká vedení tradičního klubu zpracování analýzy, proč to jen zase nevyšlo.
Už počtrnácté za sebou.
