Video se připravuje ...
Jeden zápas. Takový trest vyměřila libereckému Adamu Musilovi disciplinární komise. I když jaká je to komise, když v ní sedí a o výši trestu rozhoduje jediný člověk. Viktor Ujčík zákeřný útok na ležícího soupeře bez sebemenší známky obrany kvalifikoval jako „zásah do hlavy nebo krku“. Za ten je možno vyměřit flastr ve výši jednoho až čtyř utkání. Ve výjimečných případech pak dokonce utkání deset. Ujčík zvolil nejnižší možný trest.
Do „pomoci kamarádovi Augustovi“ jak o ní mluvil trenér Sparty Miloslav Hořava, bych vůbec nezabíhal. Za sebe říkám: Nevěřím, hloupost. Přesto však Ujčík zkoušku z objektivity nezvládl.
Myslím tím hlavně objektivitu v rámci zachování jednotného metru v posuzování podobných zákroků z dřívějška. Možná si vzpomenete na říjen 2018, kdy sparťan Jiří Černoch pěstí sundal zlínského Daniela Gazdu. Po závaru před brankou se našli. Drželi se pod krkem za dresy. Gazda se prát nechtěl, Černoch ano. Tak soupeři poslal – v rámci souboje – pravý hák na bradu. Obránce beranů spadl. Hotovo, konec. Emoce pak plály.
Ujčík potrestal Černocha stopkou na dva zápasy. A teď si to srovnejte… Jeden atak na stojícího soupeře uvnitř pranice, ten druhý na bezbranného soka ležícího na ledě, dlaněmi si zakrývajíce oči. První případ 2x stop, druhý 1x stop. Přijde vám to v pořádku? Mně osobně ne. Narovinu říkám, že jsem pro Musila očekával trest minimálně na tři finálové duely.
Není to zdaleka jediný příklad různého měřítka, které Ujčík používá, jak se to právě namane. Letos na konci února seděl Radek Smoleňák jedno utkání za seknutí soupeře mezi nohy. Hájil se, šéfovi disciplinárky volal. Nepomohlo to. O měsíc později pak za tentýž přestupek mladoboleslavský bek Petr Šidlík trestán nebyl. Ujčík to zdůvodnil tím, že prý hráč faulovat vůbec nechtěl a šlo o nešťastnou náhodu.
Řekl bych, že práce disciplinárky by měla spočívat v něčem jiném, než odhadovat, co si hráči zrovna v daný moment myslí. Řídit by se měla fakty, dostupnými záběry. Ideálně opravdu všemi a v adekvátní kvalitě, ne jako onehdy v Pardubicích, kdy Ujčík vynášel v případu Kosticyn jeden z nejtvrdších trestů v posledních extraligových letech na základě kamer z webu Hokejka TV.
Všechno tohle ukazuje Ujčíkovu nekompetentnost. Disciplinární komisi se nevěnuje naplno. Bodejť by taky mohl, když souběžně trénuje Jihlavu. Nedělní finálový mač, v němž padlo Musilovo kladivo, ani neviděl. V té době totiž stál na střídačce stadionu v Kladně, kde se jeho tým rval o postup do nejvyšší soutěže.
Hlavním viníkem pro mě ale není ani tak samotný Ujčík, jako spíš systém, který vůbec tohle absurdní zdvojení funkcí umožnil. Systém, který káže zabývat se zákroky za hranou pravidel často až ve chvíli, kdy přijde udání z klubu. Namísto toho, aby šéf disciplinárky sám dohlížel a případně trestal, čeká, co mu napráskají kluby.
A je to hlavně problém samotných hokejových organizací, že na změnu netlačí. Tedy doteď netlačily. Nyní konečně podle mých informací v zákulisí sílí tlak na to, aby byla důležitá funkce zprofesionalizována a nedělal ji někdo jako volnočasovou aktivitu. Viktor Ujčík by měl po sezoně skončit. Punc jistoty může přidat jeho případný postup s Jihlavou do extraligy.
Témata:
trest, blog, disciplinárka, zákrok, finále, faul, komentář, play off, Viktor Ujčík, sport, disciplinární komise, bílí tygři liberec, hokej, Tomáš Marcinko, Tipsport extraliga, Adam Musil, Ondřej Kuchař, HC Oceláři Třinec, Sport na Heureka.cz
Související články
