Vingegaard verze 2.0 – útočník. Dán přibral svaly a baví diváky. Co za změnou stojí?
Co to je? Kde se to v něm bere? Jonas Vingegaard, dřív známý spíš jako computer, který měl všechno vykalkulované a nachystané do hor, teď útočí i v etapách, kde měli v plánu si to v závěru rozdat klasikáři nebo dokonce sprinteři! Takovou verzi dánského dvojnásobného vítěze Tour de France jsme dosud neznali. On teď ale ukazuje, že se umí cyklistkou i bavit.
Tenhle styl závodění se musí fanouškům cyklistiky líbit. Útoky i na menších kopcích, pěkné dynamické nástupy. Jen jejich protagonista je docela netypický.
Už na červnovém Critériu du Dauphiné, generálce před Tour de France, se hned v první etapě na posledním stoupání před cílem vydal na zteč žlutý dres týmu Visma-Leas a Bike. Překvapivě to nebyl ani Victor Campenaerts, ani Matteo Jorgenson, kteří by se pro takový krok hodili. Sprinterům se rozhodl vypálit rybník Jonas Vingegaard.
Ano, ten dvojnásobný vítěz Tour de France, o kterém se dřív vědělo, že v dynamice nástupů dost zaostává za Tadejem Pogačarem, teď naštval všechny sprintery v pelotonu, že jim překazil možnost na výhru. Tu nakonec bral sice stále ještě dynamičtější Pogačar, i tak ale Dán připravil velkou zábavu pro diváky.
Nebyl to ale jen ojedinělý počin. I v samotném úvodu Tour de France Vingegaard přesvědčuje, že se díváme na jeho novou verzi.
„Ano, útočení mě baví. V neděli jsem si to užil,“ svěřil se po etapě, ve které také využil ke svému útoku závěrečný kopec. Výsledkem bylo 3. místo v klasikářské etapě, v níž by se dřív pohyboval mnohem dál za vítězem. A stejně tomu bylo i v úterý, v podobném typu etapy.
„Je to opravdu změna. Jak si Jonase Vingegaarda pamatujeme za posledních pět, šest let, vždycky byl jeho výkon velmi soustředěný. I jeho tým má vždy game plan opravdu dopředu promyšlený. A u jeho dvou triumfů na Tour de France to bylo krásně vidět,“ překvapuje i českého cyklistického experta Františka Raboně
„Nevím, co za tím stojí. Jestli to je něco, o čem se s týmem bavil přes zimu, že by trošku začali předělávat styl, nebo je to něco, s čím přišel Jonas. To se asi nedozvíme. Ale mně je to sympatické,“ dodává bývalý silniční profesionál.
Jak potvrdil i sám závodník, jde o věc, na které s trenéry pracovali už delší dobu. Oproti minulým rokům přibral svalovou hmotu, není už proto tak lehký, jako býval dřív. Ale bylo to nutné.
„Moje fyziologie se za poslední roky trochu změnila. Snažím se pracovat na výbušnosti, kterou musím mít, abych předvedl takový útok,“ prozrazuje Vingegaard.
I když mu nedělní útok přinesl nakonec „jen“ třetí místo za Mathieu van der Poelem a Pogačarem, byl naprosto spokojený. „Byl jsem třetí v takové etapě, to bylo asi maximum, co z toho můžu vytěžit. Ale je to změna oproti dřívějšku, kdy bych byl rád za první desítku v takových dojezdech,“ hodnotil Dán.
Raboň: Vingegaard ukazuje, jaký je šampion
Větší výbušnost se mu bude hodit i později v horách při pokrývání Pogačarových nástupů, případně při snaze o vlastní. Jenže Vingegaard je hodně vidět už od samého začátku letošní Staré dámy. Je snad za tím snaha dostat největší soky do úzkých ještě před tím, než se přijede do hor? Třeba v případě Remca Evenepoela či Primože Rogliče se mu to hned v první etapě povedlo. Jejich manko už po prvním dnu bylo 39 sekund, což není úplně málo.
Už na Dauphiné se Dán přesvědčil, že jeho slovinský protivník je v kopcích silnější. A tak se útočení ještě před tím, než se do hor přijede, v podstatě nabízí. Protože co kdyby měl Pogačar náhodou horší den?
„Od začátku je vidět, jak je důležité hlídat si hlavní soupeře. Ve druhé etapě, kde za Jonase hned naskočil Remco, se klidně mohlo stát, kdyby byl Tadej třeba deset pozic za nimi a tihle dva by si prostřídali, že na něj mohli najet patnáct až dvacet sekund,“ přemýšlí Raboň. „Pogačarova dominance, kterou si drží od loňského Gira, je neuvěřitelná. Ale Vingegaard ukazuje, jaký je šampion i tím, že nehází flintu dožita a neříká: Teď s Tadejem závodit nemůžeme, tak si jedeme pro druhé, třetí, čtvrté místo. Tohle je mi daleko sympatičtější, že se snaží vymyslet taktiku a nachytat Pogačara v nějaký moment nepřipravenosti nebo lehkého podcenění situace,“ dodal.
Velký souboj čtveřice Pogačar, Vingegaard, Evenepoel a Roglič přijde už ve středu, kdy se jede rovinatá časovka. V té, která se jela na Douphiné, bylo pořadí: 1. Evenepoel, 2. Vingegaard, 3. Jorgenson, 4. Pogačar. Je tak vidět, že i toto je disciplína, ve které se Dán našel, ale to už před několika lety. Všechny týmy však určitě znovu poctivě přes zimu zapracovaly na domácím úkolu s cílem ještě víc vylepšit aerodynamiku svého vybavení a tím i lídra.
„Dřív se říkalo, že zásadní je v časovce aerodynamická pozice jezdce. Ale ve větrných tunelech se zjistilo, že to není to hlavní. Zásadní jsou kombinézy, přilby,“ říká Raboň, který pracuje pro českou firmu, jež vyrábí dresy třeba i pro Van der Poela.
Sám moc dobře ví, jakožto skvělý časovkář, že schoulit hlavu mezi ramena může být i kontraproduktivní. „V tunelu zjistili, že se vůbec nemusím tolik krčit do pozice, že můj odpor těla je neutrální, když mám ramena v normálním postavení. Když jsem musel hlavu rvát mezi ramena, tak se mi ramena rozšířila a paradoxně jsem nabíral víc vzduchu. Navíc když jedete v komfortní pozici, můžete vyprodukovat daleko víc wattů, než když úhel, pod kterým šlapete, je tak nepříjemný, že jste sice aerodynamičtí, ale nedokážete vyprodukovat tolik síly,“ vysvětluje trojnásobný mistr Česka v časovce.
Jeho tipem na vítěze ve středeční etapě dlouhé 33 km s převýšením pouhých 200 m je Evenepoel.
