Video se připravuje ...
KOMENTÁŘ ONDŘEJE KUCHAŘE | Ambice zůstaly pouhým vyřčeným slovem. Realizace se nedočkaly. Deník Sport přinesl před startem šampionátu unikátní anketu dvaceti mistrů světa. Všichni do jednoho se shodli, že cokoli jiného než medaile by byl z letošního turnaje neúspěch. „Když vidím soupisky, tak si myslím, že když to neklapne letos, tak už nikdy,“ přidala legenda Jiří Hrdina.
Okay, takže už asi nikdy. Čekání se protáhne minimálně na deset let. Spíš déle. Šance byla jedinečná, naději ale vystřídala beznaděj. Od minulých šampionátů se ten v Rize lišil. Trenér Filip Pešán měl k dispozici kádr, který cenný kov měl přivézt. Bez vytáček. Ale nezvládl to.
Po vyřazení pronesl Pešán několik zarážejících vět.
Zaprvé: chválu týmu před startem MS označil za mediální masáž. My se tedy trenérovi moc omlouváme, že jsme jeho výběru věřili namísto toho, abychom psali, jakou bandu do Lotyšska vybral a že je štěstí, že se letos nepadá. To by byl jistě raději. Třeba by se pak i na střídačce občas usmál. Brutální tlak vytvořily také legendy, které práci týmu i trenérů chválily. To se přece nesmí!
Tím se dostáváme ke druhému bodu. Ambice. Ne ty příchozí zvenku, ale ty nastavené uvnitř týmu. Když Jakub Vrána před šampionátem vyhlásil, že přijel pro zlato, Pešán se div nezhroutil. „Před turnajem jsem tuhle náladu a atmosféru brzdil, protože to opravdu vypadalo, že jedeme jenom pro zlato,“ řekl.
Prosím? To jako vážně?!
Kouč národního týmu a svazový šéftrenér, který jinak tak rád káže o vítězné mentalitě, ji ve své družině nejen nedokázal najít, probudit či vybudovat, sám ji naopak ještě udusával. Proto ani mančaft nežil klíčovým duelem zdaleka tolik, jak by bylo záhodno. Z jejich šéfa totiž život nešel. Tohle dokresluje třeba taky mentální nastavení jedničky Šimona Hrubce, který šel do čtvrtfinále s tím, že jsme outsidery a v podstatě proti Finům můžeme jen překvapit.
Všechno plyne od trenéra. „Hráči byli nervózní, chyběla kuráž,“ pravil Pešán. Zase je to on, kdo je nedokázal uklidnit, správně nabudit. Naopak. Byl to on, od koho nervozita přicházela. Po pár dnech v Rize například taky hráčům zakázal dělat individuální rozhovory s českými médii. Měli se prý soustředit na tým, na kolektiv. Klasická fráze. Spíše se ale jako bedlivý pozorovatel a čtenář všech médií děsil toho, že se najde druhý Vrána, který do Lotyšska, nedej bože, přijel pro medaili.
Svou úlohu kouč nezvládl. Selhal. Neustálým švenkováním se sestavou chtěl ukázat svou genialitu. Nepovedlo se. Sedm zápasů základní skupiny šampionátu, jako by si spletl s letní přípravou v Benátkách nad Jizerou. Namísto aby postupem turnaje ladil sestavu, až do samotného konce s ní nesmyslně házel. Prý to vůbec nebylo o sehranosti, ale o nasazení a bruslení. Aha, dobře. Tak proto ho předčili Finové, kteří drželi stejný tým už od Českých her a většinu základní skupiny odehráli v totožném složení formací.
Největším smutným překvapením bylo, že ani herně neměla česká reprezentace žádnou tvář. Co chtěla hrát? Útok? Obrana? Nefungovalo vlastně nic, styl se vytratil kdesi na trase Praha – Riga. Je pravda, že problémem mohlo být obrovské hřiště, z tohoto objektivního důvodu ale tvoří pouhou výmluvu účast borců z Kanady a USA v semifi nále. Ti na takovém ledě nehráli nikdy v životě.
Zároveň je nutné říct, že tohle MS vůbec nebylo o čtvrtečním zápase. Konec ve čtvrtfinále byl pouze logickým vyústěním mizerného turnaje, kdy se Čechům povedla jedna třetina duelu se Švédy. Jinak bída, šeď. Zápas s Brity při vší úctě nepočítám, už vůbec ne pak „přátelák“ se Slovenskem. Platí totéž, co po minulých nepovedených mistrovstvích: sedmé místo se nesmí stát standardem. Je to zklamání. Letos obzvlášť. Možná víc než kdy předtím.
Témata:
Česko, blog, Fortuna, sport, hokej, Ondřej Kuchař, MS v hokeji 2021, MSLH2021, Hokej na Heureka.cz
Související články
