Výprava hokejového národního týmu je doma. Přiletěla v pátek odpoledne do Prahy bez většího povšimnutí. Sny o triumfální cestě na Staroměstské náměstí a oslavě s fanoušky utnul depresivní příběh nenaplněné obrovské šance. Blbá nálada jde za hráči, nejvíc však za koučem Filipem Pešánem. Ten se stal hlavní postavou obrovského zklamání a deziluze. V podrobné analýze iSport Premium jsme rozebrali, co bylo u 43letého kouče největším problémem. V prémiové části článku najdete i rozhovor s generálním manažerem týmu Petrem Nedvědem, který se zamýšlí nad promarněnou šancí v Rize. „Nechali jsme se opít rohlíkem. Změn v sestavě bylo asi moc,“ vykládal smutně.
Když na jaře roku 1994 dovedl Ivan Hlinka svou jednotku k sedmému místu na šampionátu v Itálii, na řešení své budoucnosti nečekal a od reprezentace odešel. Zachoval si čest a tvář. Tehdy se totiž zmíněné umístění považovalo za nepřípustnou blamáž, což Hlinka naprosto respektoval.
Stejný postup u stávajícího kouče neočekávejte. Dostalo by se vám jen udiveného pohledu. „To se mám jako vyhodit?“ nechápal Filip Pešán otázku pár desítek minut po vyřazení v Rize. Šéftrenér Českého hokeje přece svého podřízeného nezařízne. Jde o tutéž osobu. A neudělá to ani nikdo jiný.
Zmínili jsme Hlinku, můžeme jít klidně dál. Únor roku 1997 byl v tuzemském hokeji velmi rušným měsícem. Abdikaci podal Luděk Bukač. Světově uznávaná kapacita, která tři čtvrtě roku předtím dovedla vídeňský tým k titulu mistrů světa. Po dlouhé jedenáctileté zlaté výluce.
Jenže zkraje podzimu následoval krach na Světovém poháru a ani výsledky v následné evropské tour nestály za moc. Přetrvávající kritiku po Švédských hrách (!) Bukač vyřešil rezignací. „Beru klobouk a odcházím,“ rozloučil se vzpřímeně.
Král: Pešán má mou důvěru |
|
„Žádný důvod, že by Filip Pešán neměl pokračovat, nevidím. Ale samozřejmě se hodnocením mistrovství světa bude zabývat výkonný výbor svazu. Mistrovství bylo a je velmi specifické, ovlivněné podmínkami, které mu předcházely a které nyní vládnou. Se začátkem mistrovství jsem spokojený nebyl. Ale je nutné si spravedlivě říci, že jsme měli těžký los. A pak jsem smutný z toho, že jsme prohráli ve čtvrtfinále s Finy. Ale že bych ho hodnotil tragicky, tak to ne. Za sebe říkám, že pro mě je pan Pešán jedním z největších expertů u nás. Z mého pohledu a mé pozice má absolutní důvěru. Tým i hráči fungovali naprosto bez problémů. Jestli bylo mistrovství zvládnuté, nebo nebylo, budeme posuzovat až na základě faktů. Za sebe nevidím jiného trenéra, který by mohl tým vést. K tomu dodám, že v Lotyšsku jsme neměli největší české hvězdy z NHL, protože stále ještě hrají o Stanley Cup, jsou to hráči, kteří i v mládežnických výběrech prošli rukama pana Pešána. Tady problém nevidím. Dokonce jsem přesvědčený, že má u těchto hráčů velký kredit.“ Zdroj: CNN Prima News |
Jak v Hlinkově, tak v Bukačově verdiktu byla přítomna silná dávka pokory a respektu vůči národnímu stříbru, za nějž hokej byl - a snad pořád ještě je - považován. V danou dobu trenéři neměli výsledky ani podporu, a tak to chlapsky vyřešili po svém. Podobně jako Alois Hadamczik po hrách v Soči 2014.
Dvojitý agent Pešán šel proti zájmům týmu
Jak vyřeší vedení českého hokeje výbuch z Rigy? Dovolím si tvrdit, že vůbec nijak.
Už první Pešánova vyjádření po prohraném čtvrtfinále tomu dala razítko. Takové to obligátní „možná bych pár věcí změnil, ale jinak…“ To hned víte, na čem jste.
Vyhráváme společně – prohrávají hráči. Dovedl jsem kluky k úspěchu – hráči nebyli dost dobří, chybí nám lídři...Tak tedy i v jeho případě platí otřepané:
„Hráči by měli být skvělí nejen ve svých ligách, ale být i vítěznými hráči v národním týmu,“ nasměroval výraznou část viny za aktuální propadák do kabiny, kterou za celou dobu nesjednotil.Bohužel, Filip Pešán neudělal v Rize nic pro to, aby svým svěřencům ulehčil roli a zajistil základní servis, jaký se od hlavního kouče žádá. Stal se z něj mistr chaosu, občas působil jako dvojitý agent. Spoustou kroků šel proti zájmům týmu. Jinak řečeno: mistrovství světa je pro něj pořád velké sousto. Příliš těžká scéna, na kterou nemá. A to je zatraceně nemilé překvapení. Nikoli pro všechny v domácí hokejové branži, ovšem pro její valnou část ano.
Nikdo samozřejmě netvrdí, že chtěl mužstvo záměrně zadusit, ovšem zběsilou cirkulací hráčů, kdy pohromadě zůstala jediná dvojička (Dominik Kubalík, Jan Kovář) se mu to postupně povedlo. A i to je záhadou. Proč, když rotovali tam a zpět všichni útočníci (někdy i z tribuny do přesilovky a obráceně), proč ne tito dva.
Minimálně na jednu zkoušku mohl Kubalík dostat jiného centra než bývalého kumpána z Plzně, jenž se nepotkal s formou. Ovšem to je v celém tom zmatku pouze nevysvětlený detail.
Pešán se dobrovolně vzdal klasické poučky na akcích národního týmu, kterou od sebe od prvního dne dobrovolně odmrštil. Zní: postupně se sehrávat, stabilizovat formace pro den D ve čtvrtfinále.
Kvůli divokým krokům začal velmi rychle přicházet o náklonnost hráčů
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
