Nasadit sudího z Japonska? Fotbal se choval korektně, až to zvrtal
Fotbal na vrcholné úrovni je sám o sobě vrcholnou politikou. Současná politika se, alespoň navenek, řídí především požadavkem absolutní korektnosti. Ve fotbale tomu není jinak. FIFA se pro jistotu chová natolik obezřetně a ještě obezřetněji, až to nakonec zvrtá.
Jako při výběru rozhodčího pro zahajovací duel mistrovství světa. FIFA přemýšlela v rámci korektnosti takto: hraje jihoamerický a evropský tým, tak píšťalku půjčíme asijskému rozhodčímu. První dva nemůžou nic říct a třetí budou rádi, že se na ně myslí.
To je chyba. Je bez debat, že jednotlivé zápasy šampionátu se svým významem liší. Zahajovací zápas k nim patří, zvlášť když ho v Brazílii hraje Brazílie. Na takový tlak musí mít sudí na trávníku něco odžito a odpískáno.
Japonec Juiči Nišimura něco takového nemá a ani mít nemůže. Přes rok píská pravidelně nanejvýš nejvyšší japonskou soutěž a asijskou Ligu mistrů. To se s tlakem z evropských či jihoamerických soutěží nedá srovnávat.
Není fér Japonce podezírat z úmyslu. Prostě neustál brazilský nápor ve své hlavě a vymyslel si penaltu, která rozhodla. Brazilcům průběžně navíc pomáhal při běžných faulech – tohle bylo víc než pověstných deset procent pro domácí.
FIFA dostala přes prsty za své alibistické rozhodnutí. V hokeji přemýšlejí jinak. Leckdo určitě pamatuje kanadského sudího Billa McCrearyho, který v Naganu odřídil poslední tři zápasy českého týmu včetně duelu se „svou“ Kanadou. A o čtyři roky později další olympijské finále Kanada–USA. Proč? Byl prostě nejlepší.
Ve fotbale by to až tak daleko jít nemělo, aby sudí pískal svou zemi. Ale potom už by měl u důležitých zápasů rozhodovat jediný faktor – kvalita. Pak by Brazílie možná netančila sambu. Drbala by se na hlavě, že s Chorvatskem jenom remizovala 1:1.
Pro šampionát může být chybující rozhodčí paradoxně přínosem, protože brazilská radost turnaj nakopne. Ale spravedlnost si přes oči uváže zukin. Japonský šátek. Kvůli hloupé politice FIFA.
