Damková a další důvody, proč český fotbal nevěří rozhodčím
Když David Lafata zoufale a památně padl k zemi, aby Sparta kopala penaltu, pobývala Dagmar Damková právě ve Skotsku. Prý tehdy chtěla zpátky do Česka vykřičet, že zrovna o tom víkendu udělali rozhodčí v Premier League čtyři mnohem horší, přímo katastrofální chyby. Toto prohlásila v rozhovoru pro MfDnes s dovětkem, že rozhodčí nejsou roboti, ale jenom lidé...
Myslela to coby obhajobu svého cechu, ale v důsledku tím prstem bodla do nejpalčivějšího problému českých arbitrů. Totiž do své vlastní osoby. Proč?
Je to samozřejmě pravda, že chyby, včetně těch hrubých, k rozhodčím patří. Třeba právě v té zmiňované i obdivované Anglii se přihodilo, že sudí třikrát během jednoho roku vyloučili nesprávného hráče. Stát se to u nás…
Jenže tady právě přichází ten rozdíl. Zatímco v Anglii (Německu apod.) se tyhle přehmaty sice taky řeší a kritizují, neobjevuje se tam to silné a známé podezření – že pan rozhodčí šel chybě naproti. Téměř absolutní nedůvěra v českého arbitra, to je nekonečný refrén z pohledu fanouška. Vlastně nejenom fanouška, protože otevřené (za všechny jmenujme Barošovy tweety) nebo zákulisní stížnosti a nářky jsou setrvalým jevem.
Co hůř, tenhle pocit se tu nejenom drží, v minulé sezoně ještě posílil. Bohužel oprávněně. Má to dva základní důvody.
Ten první je takový, že tu máme kluby, které se těší pravidelné podpoře pánů s píšťalkou. Plzeň, Příbram, Sparta, Jablonec. Je sice tolerovanou normou i jinde, že se silným a vlivným hodí nějaké procento navíc, a možná je to v lidské přirozenosti, jenže tady taky platí – plzeňská a příbramská cesta za úspěchem je ještě o něco prošlapanější a jako první po ní nekráčeli hráči. To vyvolává zlobu.
Druhý důvod, a tím se dostáváme k odpovědi na otázku z úvodu, je personální. Kombinace, kdy šéfová rozhodčích je zároveň partnerkou muže, jenž sudí fakticky ovládá, přičemž se má za to, že ovládá i ji, je pro důvěru fotbalového prostředí smrtící. Neboli, propojení Dagmar Damková coby předsedkyně sudích a šéf šedé zóny Roman Berbr (s funkcí, nebo bez, to je jedno) je z principu špatný.
Sudí se tak dostávají pod tlak, který vrcholí hrůzou z toho, že budou pískat nejdůležitější zápas jara mezi Spartou a Plzní. I proto pak Miroslav Pelta, předseda asociace, volá přes Damkovou SOS do Španělska.
Hodně silný důkaz, že to mezi rozhodčími v Česku nefunguje.
Nanejvýš pravděpodobné je, že se to nezmění. Jednak Damkovou si všichni pochvalují, jak mocné že má slovo na evropské úrovni, jednak – a to hlavně – do střetu s Berbrem nikdo nepůjde. Ani Pelta, který sice navenek občas zahrozí, že mu pohrozí, ale dovnitř neprovede nic. Berbra bude potřebovat ke shánění hlasů na příští valné hromadě.
Takže všechno zůstane při starém. Ve fotbale na to nadávají, ale jsou s tím vlastně smíření, protože zatím tu chybí síla na změnu. Status quo mohou výhledově změnit jenom velké peníze. Takové, které kluby přesvědčí, že jim s nimi bude lépe než v šedé zóně. Třeba z televizních práv, což je ovšem běh na dlouhou trať.
Nebo obří kauza, která to celé rozštípne.
