Český fotbal o Berbrovi mlčí, chce to těžkou váhu zvenčí
Uplynulo pětadvacet dní od otevřené výpovědi bývalého rozhodčího Libora Kovaříka. Přibyla další svědectví, která potvrzují zvrácené poměry v českém fotbale, jejichž průsečíkem je osoba Romana Berbra. Přesto se nezdá, že by to jeho postavením výrazně otřáslo. Proč? A je naděje, že se to změní?
Impérium Berbr je důmyslně budovaný systém, v němž se pracuje s kombinací těch nejsilnějších pojiv. Jsou to peníze, strach, informace, závislost, nátlak, moc, to vše vystavěné pečlivě a dlouhodobě. Všechno se sbíhá u velkého Náčelníka Romana.
Nejmenovaný rozhodčí, nyní ve vazbě, údajně prohlásil, že fotbal je nejlépe propracovanou chobotnicí ve státě.
Výpovědi bývalých rozhodčích a funkcionářů sice vnesou nervozitu, protože VŠICHNI vědí, že to tak je - dokonce že to je mnohem horší, než se říká a píše -a že kdyby se to provalilo, bylo by zle. Ale zároveň svého šéfa poslouchají a věří, že to všechno vyšumí.
Případně se Berbra zastanou, protože on jim to nařídí. Jako v případě sudích Pavla Královce a Jana Jílka nebo naposledy někdejšího sportovního manažera několika menších českých klubů Romana Hejny v bizarním rozhovoru pro asociační časopis Gól pod titulkem Říkám, víc takových Berbrů.
Ten člověk ví, že nemluví pravdu. On i všichni ostatní s Berbrem v čele však spoléhají na to, že chybí důkazy. V tom mají bohužel pravdu.
Rozhodně chybí důkazy potřebné pro orgány činné v trestním řízení. Na fotbalové platformě by se to dalo řešit, jenže pouze v normálních podmínkách. K tomu mají ty české daleko. Ještě mnohem dál než Sparta k Barceloně. Tady všichni mlčí z důvodů už jednou zde napsaných - strach, závislost, ztráta příjmů, vlastní černé svědomí.
Jediný, kdo nemlčí, protože z titulu funkce nesmí, je předseda Miroslav Pelta. „Řešení“ kauzy slíbil obstarat, ale nevěřme mu to. Jednak proto, že v jeho přirozenosti je konflikty neřešit a nechávat vyhnít. A jednak a to hlavně, protože to prostě nejde. Nedovoluje mu to jeho minulost, jak správně odpověděl v anketě Sportu internacionál Milan Luhový. V té samé anketě, v níž se odmítl vyjádřit každý, kdo se v tuto chvíli pohybuje v českém fotbale. „Vrátilo by se mi to nebo mému klubu,“ dá se shrnout jejich vysvětlení.
Pelta totiž ví, že kdyby Berbr padal ze skály, držel by ho u toho za ruku. Předseda má fotbal vážně rád, ale ne natolik, aby se pro něj obětoval. Jeho současné postavení se mu zamlouvá. Nejenom proto, že se mu otvírají cesty k penězům, rovněž se mu zalíbil velký svět. Plácá se po zádech s Platinim, třese si rukou s politickými pohlaváry.
Změní něco valná hromada? To je nemožné
Ne, od Pelty vážně nic nečekejme. Od ligových klubů? Snad, hlavně v jejich zájmu by to bylo. Jejich šéf Dušan Svoboda naznačil, že na nadcházejícím Ligovém shromáždění může přijít nějaký návrh na řešení. Do čela by se musel postavit nějaký ranař a silou peněz začít pomalu systém bourat. Ale to by chtělo pevnou jednotu. Nic, co by se mohlo stát v nejbližší době.
Kdo tedy jiný? Chtělo by se říci valná hromada, ale to je z podstaty téměř nemožné. Na valné hromadě totiž rozhodují delegáti, což jsou právě ti, kteří slepě poslouchají Berbra. Ti, již jsou na něm závislí a kteří díky jeho přízni požívají ekonomických či sportovních výhod.
Že by se změnily stanovy třeba v tom smyslu, aby ve strukturách FAČR nemohl působit bývalý člen StB? Fajn, ale pozor - znovu o tom rozhoduje valná hromada. To je, jako bychom před Listopadem požadovali po komunistickém federálním shromáždění, aby odhlasovalo své rozpuštění. Na komunisty nestačili disidenti, podobně na Berbra nestačí Kovařík a spol. Musel přijít americký prezident Ronald Reagan, který přinutil režim, aby se sám položil.
I český fotbal možná bude potřebovat nějakého hybatele zvenčí - někoho, kdo do toho šlápne a najde proti Berbrovi a celému systému fungování českého fotbalu přesvědčivé důkazy v trestněprávní rovině. K tomu zatím není vůle i proto, že bývalý rozvědčík má podle důvěryhodných zdrojů velmi dobré krytí i mimo fotbalové struktury. Kdyby totiž vůle byla, měl by Berbr při rozsahu své činnosti velké problémy vše uhájit. Dočkáme se, ale chce to čas.
