Na hrubý loket osmizápasová záplata. Je to hodně, ale je to správně
Je začátek října a boleslavský Nikolaj Komličenko už ví, že si prvoligový fotbal zahraje nejdřív na jaře. Za to, že svým loktem zlomil plzeňskému Davidu Limberskému čelist, dostal od disciplinární komise trest na osm zápasů.
Jen Léonard Kweuke dostal v české nejvyšší fotbalové soutěži vyšší trest. V květnu 2013 za to, že přerazil nohu boleslavskému Radku Dosoudilovi, vyfasoval červenou na dvanáct utkání.
Zní to hrozivě. Osm, to je fakt hodně, alespoň čistě matematicky. Je to spravedlivé? Podle mě docela ano.
Především, a pardon za to klišé, na prvním místě je zdraví, pak dlouho nic a pak výsledek. Tady bylo zdraví zásadně ohroženo, přeražená čelist není žádná legrace a s trochou nadsázky (nebo možná i bez ní) se dá přemýšlet až tak, že na Limberském se mohl faul podepsat natrvalo.
Když k tomu připočtu surovost, s níž Komličenko do souboje šel, doslova hlava nehlava, je takhle vysoký trest na místě. On i ostatní hráči musí vědět, že tady žádná omluvenka neplatí. Nesouhlasím s disciplinárkou, že to bylo neúmyslné. Čelist zlomit nechtěl, ale kam letí jeho loket, viděl docela dobře.
Někdo třeba řekne – vždyť Řepka za své běsnění v Teplicích dostal stopku jenom na sedm zápasů. A to pominutě řval na sudího a úmyslně bouchl kameramana do kamery. Jo, bylo to zběsilé, koukal jsem na to tehdy z pár metrů, ale se zdravím či jinou újmou to nemělo nic společného. Seřvaný sudí i odstrčený kameraman mohli pískat a točit hned od příští vteřiny.
Proto je vysoký trest pro Komličenka správný. Ale dokážu si představit, že dojde k jeho snížení. Kdy? Ve chvíli, kdy se Limberský vrátí na trávník. Biblické oko za oko, zub za zub nemůže v takovýchto případech platit vždy, ale zrovna v tomto konkrétním by docela sedělo.
