Aby se ucho neutrhlo. Tak dlouho se chodilo s pyrem do Edenu...
Jaroslav Tvrdík říká, že to je nespravedlivé. Že kvůli skupince jedenácti kriminálníků trpí dvacet tisíc slušných fanoušků. Chápu jeho smutek a vlastně i tu logiku. Ale chápu i disciplinárku.
Tenhle případ totiž neměl dobré řešení. Hrát fotbalový zápas bez fanoušků? To je přece skoro protimluv. V tom utkání už půjde jenom o tři body do tabulky, jinak je to vlastně zbytečnost. To je čistě fotbalový pohled.
Teď ten disciplinární. Komise tu taky nechce být pro srandu. Nechce se zas a znovu koukat, jak to na Slavii bouchá, i když je to zapovězené.
Proč má zavírat jednu hříšnou tribunu, po ní další a pak možná zase ještě jednu, to podle toho, jak se budou přesouvat chuligáni? Taky by se mohlo stát, že bude spolupodepsaná pod tragédií, protože do toho nedokázala říznout.
V tomto případě u mě vyhrává disciplinárka. Tak dlouho se chodilo s pyrotechnikou do Edenu, až si komise řekla, že nebude čekat na utržené ucho. Nebo něco jiného.
Zavřený Eden. Je to smutné. Nefotbalové. Ale nespravedlivé? To ne.
