KOMENTÁŘ ONDŘEJE ŠKVORA | Politika prý do sportu nepatří. Říká to UEFA a dokonce za to trestá. Třeba za vlčí máky připnuté na dresech coby připomenutí padlých v první světové. Ta samá UEFA nyní vynesla desetizápasový trest nad Ondřejem Kúdelou. A je těžké za ním politiku nevidět.
In dubio pro reo. To je právní zásada, která v překladu znamená „Při pochybnostech ve prospěch obviněného“. Stanovuje povinnost soudu rozhodovat ve prospěch obžalovaného, pokud o jeho vině existují pochybnosti, které nelze odstranit.
Je to zásada dlouhými staletími prověřená, protože lidstvo se shodlo na tom, že lepší je chybně osvobodit viníka, než chybně odsoudit nevinného. Prostě nevinný nemá trpět. Někdy z toho samozřejmě vzejde, že darebák od soudu namísto do vězení zamíří na pivo. Co se dá dělat.
Ondřej Kúdela dopadl opačně. Bez důkazů šel do fotbalového vězení.
Připomeňme si, k jakému závěru dospěl inspektor UEFA při svém šetření – tak, jak to prezentovala Slavia.
„Verbální incident na hřišti mezi Ondřejem Kúdelou a Glenem Kamarou nadále zůstává v rovině tvrzení proti tvrzení.“
„Vzhledem k tomu, že neexistují přesvědčivé důkazy ke stanovení obsahu poznámky pana Kúdely, není podepsaný inspektor schopen potvrdit nebo vyvrátit popis události panem Kamarou nebo panem Zungou“.
K tomu podotýkám, že pokud by se nějaké přímé důkazy objevily, Slavia by o nich musela vědět. Je tedy silně pravděpodobné, že nejsou. Takže se ptám: Na základě čeho disciplinární komise UEFA vynesla svůj verdikt?
Odpovím si: Je to úlitba a ústupek progresivistického šílení, které se rozpoutalo v západní Evropě. Ve světě, kde už samotné obvinění z rasismu (sexuálního obtěžování, útoku proti sexuálním menšinám apod.) stačí k profesní likvidaci. A to třeba i po dvaceti letech, jako to dokáží hlavně americké herečky. Presumpce viny.
Právo hodíme do žumpy, protože takhle to je pohodlnější. Budeme vlastně ještě u soudu chtít důkazy, nebo se podíváme na sociální sítě, co si vykladači pokroku myslí a přejí?
Je to špatně.
Je to špatně i proto, že se tímto nabízí precedens. Stačí trocha hereckého umu (nejlépe se dopředu dohodnout se spoluhráčem, že to taky uslyší, když bude potřeba) a už tu máme spravedlivé rozhořčení nad rasistickou urážkou. Důkazy netřeba, copak by si to ti dva vymysleli?
Jaroslav Tvrdík od počátku razantně a vcelku sympaticky hájil Kúdelu i svůj klub před obviněním z rasismu. Stál na jeho straně. Po vynesení verdiktu prohlásil: „Ondřej Kúdela v žádném případě neměl přistoupit k hráči soupeře. Lituji toho a omlouvám se Glenu Kamarovi za situaci, která zjevně způsobila utrpení jemu a jeho spoluhráčům i všem spojeným s Rangers a Slavií. Podnikám pozitivní kroky, abych zabránil tomu, aby se taková situace v našem klubu již nikdy neopakovala.“
Taky z toho máte takový nepříjemný pocit, že Tvrdík kvůli klubové image tak trochu přestoupil do protijedoucího vlaku a svému hráči do něj zavřel dveře?
Nakonec ještě tahle neodpustitelná poznámka. Připusťme, že Ondřej Kúdela opravdu Glenu Kamarovi řekl, že je fucking monkey. Řekl mu to proto, že je rasistou, nebo proto, že ho chtěl v tu danou chvíli v emocích verbálně urazit? To druhé, jsem přesvědčen. Stejně jako hodně malému protihráči třeba řeknete Skrčku nebo tlustému Prase. V ideálním světě to tak být nemá, tak se po zápase omluvíte. Fakticky jste to tak nemysleli. Třeba i dostanete trest. Ne ale na deset zápasů.
A už vůbec ne na deset zápasů, pokud ten druhý, co vám za to dal v tunelu po zápase pěstí, dostane jen tři.
Copak je verbální napadení horší než fyzické?
Toto celé není obhajobou Ondřeje Kúdely. Toto je obžaloba „pokroku“.
Témata:
fotbal, trest, blog, UEFA, rasismus, evropská liga, sport, ondřej škvor, Ondřej Kúdela, Fotbal na Heureka.cz
Související články
