Hokej dělají parádně, ale papírování tak úplně nemilují a není jim vlastní. Sportovní úspěchy jim nikdo nemůže upřít a ani jim je nevezme. Mít výsledky je důležitější, než našprtat paragrafy do puntíku a na ledě pak předvádět tragikomedii. Nicméně v předpisech mívají hokej. Dokonce to sami občas uznají, což je na jednu stranu sympatické, na stranu druhou je to však staví do pozice štěbetajícího, zato snadno polapitelného ptactva. Ano, řeč je o mistrovské Plzni.
Poslední případ a hlavně jeho rozuzlení ve finále připomíná scénky z Okresního přeboru. Generální manažer klubu Martin Straka a Jaroslav Špaček měli o přestávce utkání 23. kola Plzeň-Slavia nevybíravě spílat rozhodčím, že chybnými verdikty ovlivnili jeho průběh. Tak to aspoň samotní pánové v černobílých „pyžamech“ vylíčili v zápise.
Extraligová disciplinárka na základě vyvodila důsledky, oběma plzeňským ikonám vyměřila pokutu po 30 tisících korun. Klub následně podal proti rozhodnutí odpor. Ten však hokejový soud ani neprozkoumával a rovnou ho zamítl. Nebyl totiž složen poplatek ve výši dvakrát deset tisíc korun, zanesený v řádech i z toho důvodu, aby z podobných protestů nevytryskl gejzír jako pivo ze špatně naraženého sudu.
I když se Plzeňští mohli následně odvolat ještě k výkonnému výboru svazu, další kroky v případu podnikat nebudou. Takže nebojte, peníze na počítače pro statistiky a další výdaje budou. Disciplinárka, z jejíchž příjmů za prohřešky a jiné položky tyto prostředky plynou, o mecenáše nepřijde. Škodovka zmíněných 60 tisíc pokuty uhradí.
Přitom s odporem měla šanci uspět. Jak klub sám upozorňoval, Jaroslav Špaček v něm nyní nezastává žádnou funkci, a tak mohl rozhodčím pod vlivem emocí spílat jako každý běžný fanoušek. A Martin Straka jen přihlížel. Stačilo události popsat nějak takhle a rozhodčí by pak museli dokazovat, že se seběhly tak, jak je oni vylíčili v zápise. Tvrzení proti tvrzení.
Proč tedy najednou takový obrat? Co vedlo Plzeň k tomu, že najednou bruslí pozadu? Nechvalně proslulá, tři roky stará registrační kauza v nich zanechala spoustu hořkosti. Zkrátka nevěří, že by tenhle spor vyhráli. Klub nechtěl vydávat zbytečně další tisíce, marnit čas právními tahanicemi a smířil se s porážkou.
Jeho náhlý a odevzdaný ústup však může svědčit ještě o něčem jiném. Buď tam z neznalosti o poplatku za podání odporu neměli tušení, aspoň do chvíle, kdy na něj byli upozorněni. Nebo peníze neposlali včas. Anebo na ně prostě zapomněli.
