Kladenští Rytíři zažívají horor, ale pořád nejsou ztraceni
I velikán jako Petr Nedvěd po loňské zkušenosti s extraligovou baráží přiznal, že za celou kariéru něco takového nezažil. Do posledního kola bojoval s Libercem o přežití. Kdoví, co by vyprávěl Jaromír Jágr, kdyby hrál za Kladno, které do toho spadlo tentokrát. Asi by mu taky zamrzl úsměv. V existenčních zápasech může extraligový tým jen ztratit, což jen umocňuje neuvěřitelný stres, který tuhle soutěž provází. Buď záchrana, nebo sestup. Jiná cesta není.
Kladno se momentálně blíží spíš k tomu druhému. Jiří Čelanský zažil baráž už před rokem, kdy se zachraňoval s Chomutovem. Pro něj neznamená tenhle horor nic nového, pro většinu mužstva však ano.
Rytíři navíc neměli stejnou výchozí pozici jako bývalý klub jejich současného kouče. Piráti dlouho před koncem základní části odpadli natolik, že s baráží víceméně počítali a mohli se na ni dlouhodobě připravovat.
Pro Kladno představuje účast v bojích o udržení obrovské zklamání, byť to může vypadat, že k nim v posledních letech pomalu, ale jistě směřovalo. Ale napřed neproklouzlo do play off, potom zahučelo do baráže a teď to vypadá, že může dokonce po jedenácti letech přijít o extraligu. Se zápasy o přežití navíc nemá zkušenosti. Na rozdíl od všech tří svých soupeřů.
Válka nervů má za sebou tři kola, tedy první čtvrtinu, a Rytíři se krčí bez bodu na posledním místě. Před rokem sice odpadla Olomouc, jenže o dvou místech v nejvyšší soutěži se nakonec rozhodovalo až v posledním kole mezi třemi celky, které měly stejný počet bodů. Tentokrát zbývá zápasů ještě devět, tedy poměrně dost, ale úměrně s tím, jak se vzdaluje zbytek mužstev, nervozita ještě narůstá.
Co může zachránit Kladno?
Šíří se i zaručené zprávy, ovšem Kladno není tak rozklížené, jak se někdy povídá. I noví trenéři si už prý svoje vyříkali. Taky není pravda, že by Tomáš Kaberle odletěl do Toronta. Zůstává s týmem a po zranění se chystá na návrat.
Zrovna v něm a taky v Milanu Douderovi ztratilo Kladno dva tvořivé beky a jejich absence je tudíž citelně znát. I proto se Rytíři trápí v koncovce, naopak sami občas snadno inkasují. Laciné góly dovedou pořádně srazit psychiku v poklidném utkání uprostřed sezony. V baráži se jejich zhoubný účinek ještě násobí. A výsledky zatím taky žádné…
Situace Kladna je kritická, hráči však nerezignovali. „Ztracené sice nic není, ale musíme rychle začít bodovat, jinak to bude hodně špatné,“ prohlásil Pavel Patera po nedělní porážce v Olomouci. V Kladně si asi víc než v jiných týmech uvědomují, co by neúspěch v baráži znamenal.
Rytíři nejsou týmem poskládaným ze žoldnéřů, mužstvo z velké části tvoří odchovanci, kteří na stadion chodili od útlého dětství a ke klubu mají hluboký vztah. Totéž je znát i na hokejistech, kteří z Kladna vyšli. Všichni sledují, co se děje, mají stejné obavy, jako kdyby za něj pořád hráli, ale pořád věří, že nedojde k nejhoršímu. Právě tenhle pocit sounáležitosti je tím, co Kladno drží při životě. A může ho ještě zachránit.
