Vystoupení Slavie na půdě AS Řím? Ukázka, proč už nehraje Ligu mistrů
KOMENTÁŘ PAVLA HARTMANA | Slávisté brali čtvrteční zápas Evropské ligy na AS Řím (0:2) jako připomínku utkání v Lize mistrů. Když opouštěli Olympijský stadion v italské metropoli, věděli, že s tímhle na návrat do Champions League pomýšlet nemůžou. Zhoršili se v rychlosti hry, v pracovitosti a hlavně v týmové souhře.
Všichni máme před očima krásný úzký (20 metrů mezi obránci a útočníky), pružný a aktivní obranný blok uspořádaný kolem středové čáry ve středu hřiště, kterým si slávisté odvezli bezbrankovou remízu z Barcelony v sestavě s Lionelem Messim. Domácí super hvězdy nedostaly od outsidera ani centimetr prostoru zadarmo a musely skousnout, že místo snadné kanonády si z plochy nesly mrzutou plichtu.
Inter Milán na San Siru Trpišovského tým také zaskočil kompaktní hrou, v níž si nikdo nedovolil cokoli vypustit, třeba nenapadat ve sprintu, anebo nepřepínat z obrany do útoku a naopak ve sprintu. Prostě všechno dělat co nejrychleji, protože na lážo plážo není v Lize mistrů čas. Kdyby se tomu slávisté nepřizpůsobili, dostali by příděly, protože Dortmund, Inter Milán a Barcelona jsou těžké váhy žijící v symbióze s fotbalovými trendy. Ostatně hmatatelný důkaz, že když nepřistoupíte na pravidla hry moderního fotbalu, dopadnete mezi smetánkou bledě, podala Viktoria Plzeň při poslední účasti v LM. S pasivním stylem hry Michala Bílka posloužila Bayernu, Barceloně i Interu Milán za fackovacího panáka (6 proher, skóre 5:24).
Slavia už Champions League nehraje. Působí v nižší Evropské lize, kde nastupuje proti méně kvalitním celkům. AS Řím není výjimkou. Jde až o sedmý celek Serie A. Na lavičce sice má trenérskou legendu José Mourinha, ale momentálně už fotbalově tak trochu vyšlého z módy (proto netrénuje top kluby). A co se stane, když nejdete s dobou, může potvrdit Pavel Vrba.
Slavia si však tohle v Římě neuvědomila. Abychom byli konkrétní, ukážeme si to na situaci, která předcházela druhému gólu za Mandousovými zády. Označení hlavního viníka si vysloužil Tomáš Holeš. Je bez debat, že reprezentační obránce by se neměl takhle lehce nechat obejít, ale při hře se podobné přehmaty stávají. Proto vyspělá mužstva mají v zásobě ruční brzdu v podobě systému, který pomůže individuální chyby napravit. Jenže systém Slavii v římské aréně moc nefungoval.
Ilustraci začněme u slávistické rozehrávky pár vteřin předtím, než inkasovala druhý úder od AS.
Na vlastní polovinu si pozvala 5 hráčů soupeře, sama tam měla s brankářem 6 hráčů. To znamená, že na druhé polovině hřiště to bylo 5 na 5 (nepočítáme brankáře Říma). Tedy dobré podhoubí pro nebezpečný útok. Však také kouč Trpišovský gestem u lajny nabádá, ať putuje balon nahoru. Brankář Mandous přání plní, míč posílá Van Burenovi, ovšem ten slibný přechod do ofenzivy zazdil.
Nizozemský útočník balon převzal dozadu, i když měl otevřený prostor vpřed. Následovala ztráta míče a jeho přenesení římským celkem na druhou stranu. Nebyl to žádný fofr, trvalo to 9 vteřin. Takže slávističtí obránci měli dostatečně času, aby sprintem vytlačili defenzivní linii výše a společně se spoluhráči vytvořili pověstný úzký blok z Barcelony, ve kterém budou mít všichni červenobílí k sobě blízko. Nic z toho se neudálo. Důsledek vidíte na závěrečném snímku.
Kdyby slávističtí stopeři byli těsně za Holešem, mohli ho zajistit a El Sharaarawyho zbrzdit či rovnou připravit o míč. Oni však zůstali viset vzadu, a tak tandem domácích útočníků mohl dokonat jednoduchou kombinaci za obranu a potrestat příliš roztažené hosty podruhé.
Protože to nebyl jediný případ slávistického podcenění základních principů týmové organizace hry fotbalu v 21. století, Trpišovského celek už nesbírá v Evropě poklony, jako když v Lize mistrů trhal běžecké rekordy a demonstroval šmrncovní týmovou souhru v erbu s kousavým presinkem. Z Říma si naopak odvezl velkou výstrahu, aby se vrátil k poctivé organizovanosti, hladovosti a inovativnosti.
Pokud to neučiní, nevyšvihne se zpátky do Ligy mistrů, ani nebude kralovat v české lize, neboť Sparta je v tomhle směru momentálně dál.
