Konec A. S. ve Spartě – nehledejme za tím, že všechno cizí je špatně
Andrea Stramaccioni už není trenérem Sparty. Zaprvé je to nejlepší řešení, které letenský klub mohl v současné situaci udělat. Zadruhé v tom ale nehledejme, že myšlenka zahraniční cesty v českém fotbale je z podstaty špatná. Protože není.
Nápad Sparty angažovat zahraničního kouče nebyl sám o sobě zlý. Podívejme se do nejlepší ligové soutěže v Evropě: kolik Angličanů aktuálně trénuje v Premier League? Přesně pět z dvaceti. V české lize je jediný cizinec – pouze Stramaccioni. Teď už ani on nebude.
Ta myšlenka smysl dává, chcete-li výrazně změnit tréninkový proces a jiné návyky. Přivést něco nového, co čeští hráči poznávají až po transferu za hranice.
Problém byl v realizaci, již Sparta nastavila. Mohla být – a měla být – lepší. Proč nebyla? Stramaccioni podcenil českou ligu. Absolutně nebyl připravený na to, co ho zde čeká. Nechápal, proč někteří soupeři vyrukují na Spartu s větší motivací než v jiných, méně atraktivních duelech.
Přesun do Prahy mu příliš neusnadnil ani samotný klub, který měl rázně zasáhnout proti určitým agentům a bývalým trenérům, kteří od začátku očkovali hráče proti italskému kouči. Proto když se Stramaccioniho odvolání řešilo v zimě poprvé, lidé v klubu cítili část viny na mizerném podzimu. A tak jej podrželi, chtěli se holt zachovat férově. Až nyní dospěli do stádia, že jiné cesty, než změna trenéra, není, neboť slibované markantní zlepšení ani po stomilionovém posílení středu pole nenastalo.
