Případ pro psychologa. Sparťané netuší, proč se trápí a dál tápou
Sparťané netuší, co se děje. Říkají: „Kdybychom to věděli, tak…“ Tak by problémy jednoduše odstranili. Tak by hráli jinak. Tak by neztráceli body ve druhých poločasech. Jenže nevědí a tápou. Proč?
Dejme tomu, že důvody klesající výkonnosti po změně stran vycházejí z nalomené psychiky, což Letenští sami naznačují. Potíž je v tom, že s ní neumějí pracovat a dostali se do stavu, který je jen důsledkem dalšího selhání.
Mluvíme o poklesu sebedůvěry. Psycholog by řekl, že se sparťané nesoustředí na zisk, což je u silného klubu primárním cílem, a hlavou jim běží jen to, aby se vyhnuli další ztrátě. Aby především neudělali nějakou chybu. Takže nejsou stoprocentně koncentrovaní na aktuální výkon. Od toho se odvíjejí kiksy, špatný pohyb, hluboký obranný blok či mnoho zbytečných odkopů, tedy navrácení míče na soupeřovy kopačky a jeho narůstající tlak.
Je to nebezpečná věc, protože s nekoncentrovaností nepokračuji v dobrém výkonu. Přestávám hrát, jak umím, kvalita klesá a vynaloženým úsilím o co nejmenší chybovost kašlu na nespočet hodin investovaných do tréninku. Jinými slovy: přepínám do výkonu, který nemám natrénovaný, a začínám improvizovat. To je kámen úrazu.
Těžko si představit trenéra Pavla Hapala (anebo jeho předchůdce Andreu Stramaccioniho), jak nacvičuje improvizaci typu zatažené obrany před vlastní šestnáctkou se zbrklými odkopy. Ne, sparťané mají zažité jiné automatismy a v tréninku pilují odlišnou hru. Předpokládejme – více na míči, více kombinace, více fotbalovosti.
Recept zní: neustupovat během utkání od nacvičených postupů, kvalitním tréninkem minimalizovat strach z případné chyby a připravit tým na všemožné scénáře, které v zápase mohou nastat. Zrovna tak je potřeba vnímat chybu jako hodnotnou informaci pro zlepšení svého výkonu a nepohoršovat se, pokud mi ji někdo vytkne. Od fotbalistů také často slýcháme, že „nevydařený zápas musí hodit za hlavu“. Že je potřeba „myslet pozitivně“ a že se všechno „zlomí jedinou výhrou“. Nezlomí, dokud svůj problém nebudu umět rozklíčovat a vysvětlit.
Jestliže ale nevím, co chci hrát a jak to chci hrát, těžko lze nízké sebedůvěře předejít. Bez jasně definovaného systému a důkladné přípravy ji neodbourám. V takovém případě – dříve či později – znovu dojde na improvizaci, která mě donutí hrát, jak nechci.
