Přesně takhle má vypadat správný kapitán. Když padá řemen, on má být tím, kdo ho zase nahodí zpátky. Je vlastně jedno, jestli svými góly, nebo tím, že ostatní probere nějakým tím slovem. Ale musí umět ovlivnit běh věcí. Přesně tak, jak to dovede Tomáš Plekanec. Šéf národního týmu, je persona, za kterou by každý trenér dal vagón zlata. Proti Kazachstánu jasně ukázal proč.
Vždycky se mi jeho příběh líbil. Sám kolikrát vzpomínal, jak přišel z Kladna do Kanady, měl nadváhu a nikdo si z něj nesedl na zadek. V tu chvíli stačilo, aby byl jen trochu pohodlný, nechtělo se mu na sobě dřít, měnit svůj životní styl a mohl se v klidu vrátit domů. Důvod? Protože tam za mořem na něj byli zlí. Nejspíš by byl teď nadprůměrným extraligovým hráčem.
Jenže on před 14 lety ukázal vůli tažného koně. Zabral. Kousnul se. Stal se z něj jeden z nejpracovitějších hokejistů v NHL. A taky jeden z těch, co nemůžete ani cítit, když fandíte jinému klubu. Vypadá to asi nějak takhle: V Montrealu ho milují, dalších 27 týmů ho nenávidí, Boston ho nenávidí třikrát tolik. Jen v Carolině byl každému ukradený, protože tam hokej letos moc netáhl...
VIDEO: Sestřih utkání Česko - Kazachstán
Proč? Protože on udělá pro vítězství cokoliv, často hraje na hranici pravidel, sem tam sekne přes ruku, jindy do nohy... Ne, neláme zápěstí, spíš se nebojí provokovat. Dovede se protihráči dostat do hlavy a tam škodit. Proto taková popularita. A k tomu si velmi slušně rozumí s pukem.
Celá liga o něm ví, že kdyby to mělo znamenat výhru, klidně přespí v mraveništi. Je to pár let, kdy se na tréninku porval s obráncem Subbanem. Vyhlášený volnomyšlenkář si dělal otočky, neplnil, co měl, Montreal hrál tu dobu bídně, a tak na něj český útočník vletěl. Takhle ne, holenku! Nesnese, když ostatní nemají stoprocentní přístup.
Ne, nemyslím si, že by se ho kolegové v reprezentaci báli, že pokud budou zlobit, kapitán jim nařeže. Kočkovaná se Subbanem byla výjimka. Dokresluje ale jeho zápal. V nároďáku stačí, aby po mladých loupnul přísným pohledem, rychle jim dojde, že mají zmlknout. Ví, co je potřeba obětovat pro úspěch.
Když v kabině něco prohlásí Tomáš Plekanec , sklopíte uši a posloucháte. Proč? Protože mluví chlap, co nedostal v kariéře nic zadarmo, ale všechno si v NHL musel vydřít. Protože mluví chlap, co mohl oznámit, že je po sezoně v Americe domlácený, do žádného Ruska se trmácet nebude a nikdo by ani nepípl. Jenže se trmácel!
A když pak ještě navíc dvěma góly sejme Kazachstán ve chvíli, kdy český tým soupeře neválcuje, zobete mu z ruky. Takhle nějak dřívější generace hltaly Roberta Reichla nebo Vladimíra Růžičku v Naganu.
Lepší volbu kapitána trenéři před turnajem udělat nemohli.
Související články
