Po takovém klystýru, který dostal český tým od Ruska, musí v první řadě přijít znovu akcent na tradiční bolest českých výběrů. Na disciplínu. Tahle složka ho často proti silnějším souborům sráží. Byla hrubá chyba, že tady měl národní tým povolenou morálku. Většinou nefauloval proto, že by zákrok zabránil šanci. Často to byly tresty za nepozornost, nebo nesoustředěnost. Vedle toho by ale neměl zapadnout jeden velmi pozitivní prvek, jmenuje se Dominik Kubalík.
Za jeden rok se ohromně posunul. Švýcarsko ho zvedlo na úplně jinou úroveň, než kde byl dřív. Jeho šest branek v probíhajícím ročníku Euro Hockey Tour není náhoda. Jeho pracovní zařazení zní kanonýr, vždycky bylo. Ale letos svůj potenciál rozbalil naplno i na mezinárodním fóru, zvykl si na vyšší tempo, na zakončení potřebuje méně času. Umí věc, kterou zvládají ti nejlepší zabijáci světa, vypálit rychle, škubnout zápěstím a trefit přesně místo, kde brankář nechal díru.
Moc dobře si vzpomínám, jak pro něj začala minulá reprezentační sezona. Na první akci, na Karjala Cupu, schytal hned na úvod kritiku. V extralize sypal jeden gól za druhým, ale když přijel do národního týmu, svoji pověst nepotvrzoval. Ano, je potřeba vidět, že tahle disciplína není jednoduchá. Všichni od vás čekají kanonádu, ona nepřichází. Jeden zápas, dva... Nic. Pokud nejste psychicky silní, začnete pochybovat i sám o sobě. Střelec to má těžší než defenzivně laděný hokejista, ten vidí, že letí střela, tak do ní skočí. Nečeká se od něj, že rozhodně zápas. Ale střelec má být na lovu, číhat na chvíli, kdy kousne. Neumí blokovat rány, leptat soupeřovu rozehrávku, většinou se to od něj vlastně ani moc nečeká. Góly, to je jediná věc, která vás u něj zajímá. A problém je, když se mu postupně dostane do hlavy, že musí. Ne, to není med.
Dominik Kubalík postupně vyzrál v sebevědomého snajpra. Působí na mě, že se uvolnil. Klíčové pak je, že vidíte, jak téhle schopnosti věří i ostatní, proto ho hledají ve střeleckých pozicích. Nebo ani nehledají cíleně, jen tuší, že by se někde v nebezpečném prostoru mohl motat. Tým zkrátka ví, že když k němu dostane puk, trefí se. A on ve Švýcarsku vyzrál v hráče, který svým schopnostem věří, povýšil je na vyšší úroveň. Navíc tohle pořád nemusí být strop. Pokud udrží současnou linku, brzy po něm sáhnou kluby NHL, být nejproduktivnějším hráčem švýcarské soutěže a v šesti reprezentačních zápasech nastřílet šest gólů, je už hodně luxusní vizitka.
A teď zpátky k národnímu týmu. Jak je vidět, jenom o střelci to není. Česko už ho našlo. I když Kubalík bude dva, tři zápasy mlčet, už ukázal, jaký je na něj spoleh. Delší pauzu při svých schopnostech mít nebude. Dokáže hrát rychle, k tomu jednoduše a účelně. Problém je, že takhle nedovede hrát celý soubor. Když zatím shrnete celý Channel One Cup, všech šest třetin, jenom jedna byla z českého pohledu perfektní, ta třetí proti Finsku. Jinde jste viděli mouchy, někdy malé, jindy větší a občas to byly pořádně macaté masařky.
Přitom nejde říct, že by tým neměl budoucnost, jako celek má potenciál fungovat. Jen je klíčové, aby se vyvaroval individuálních selhání, ať už jde o hloupé fauly, nebo hrubé chyby s pukem. Pokud se tady uklidní? Pak je to jediná šance, jak v neděli porazit Švédsko a odjet z Moskvy s pocitem dobře vykonané práce.
