Už je to tady, léčba Pešánem. Kolik jich ještě český hokej má?
Zhruba čtyři roky platí, že Filip Pešán je trenérské eso, muž budoucnosti. Méně a méně lidí ho označí za sebevědomého floutka, spíš za někoho, kdo zná cestu k úspěchu. V pořádku, to sedí. Z Liberce udělal hokejovou továrnu založenou na hokejovém vývoji, posunu individuálních schopností a sebevědomí. Ano, to k vítězům patří taky, i když hranice s arogancí se občas stírá. Teď by mělo z jeho myšlenek čerpat celé hnutí. Dobrá zpráva? Ano. A třikrát podtrhnout, prosím.
Personální politika v českém hokejovém prostředí byla v posledních letech, kulantně řečeno, divoká. Když s osmnáctkou před rokem David Bruk po nájezdech neprošel do semifinále, přesunul se do Litoměřic. Zčista jasna se pak u kategorie zjevil Alois Hadamczik. Když se volil šéf lavičky pro áčko, padla volba na Miloše Říhu hlavně proto, že námluvy se třemi oslovenými před ním krachly. Zbyl. Tak nějak postupně se vytratila funkce šéftrenéra českého hokeje, kterou původně okupoval Slavomír Lener, z něj se stal manažer pro rozvoj hokeje. A proboha, ví někdo, co vlastně dělá Rostislav Vlach? Dvojnásobný trenér roku působí jako asistent u reprezentační devatenáctky. Jestli hledáte linku a klíč, podle kterého se vybírají muži na lavičku k národním týmům, zkuste to ještě týden. Pak pojedete do lázní pro totální vyčerpání mozkových závitů.
V Liberci Pešán ukázal, že netahá řešení z klobouku, jeho kroky mají hlavu a patu. Minimálně se dá čekat, že doba chaosu by měla skončit. Je extrémně schopným manažerem i trenérem, byť mu někdy ujedou nervy, hlavně když jde o rozhodčí. Tady pak máte pocit, že to není hra, ale chytil ho rapl.
Jedné věci trochu bojím, aby si ho někdo nepletl s Mojžíšem. Byla by chyba v něm vidět někoho, kdo dvakrát tleskne, rozestoupí se oceán a český hokej projde suchou nohou na kanadský level, takže co nevidět bude vozit z turnajů nůše plné medailí. Tak to nebude. Pešán je totiž vlastně poslední dobou takový lék na vše. Trenér dvacítky? Už tam byl. Trenér reprezentačního áčka? Málem pozici před rokem dostal taky, stačilo, aby se domluvil s velením hokeje na podmínkách. A od jara 2019 z něj začíná být svazový šéftrenér.
Je jenom dobře, že si svoje postupy nebude schovávat pro Liberec, a teď jeho názory a styl práce začne poznávat celý český hokej. Jenže podobných Pešánů Česko potřebuje víc. Deset, patnáct. Aby se hokej posouval jako celek, musí to hlavně chtít ti, kdo nesou zodpovědnost. V klubech často narazíte na strop, že individuální rozvoj hráče je něco, o čem se hodně mluví, ale málo dělá. Ne každý chce zlepšovat hokejisty, kolikrát vám spíš záleží na okamžitém výsledku. Udělat první šestku. Nacpat se do desítky. Zachránit se. Ideálně, abyste k tomu měli co nejvíc hotových hráčů. Na programový vývoj pak kolikrát není čas.
Víte, že Pešán v Liberci pracoval jinak. Úspěch? Samozřejmě o něj šlo taky, nikoho by nebavilo se plácat po zádech, že hrajete moderní hokej a vaši hráči dovedou hrát puk bez míchání z první, když prohráváte. Zároveň ale mladí hráči dostávali individuální tréninky v dovednostech, k tomu obdrželi i vlastní nahrávky ze zápasů, aby viděli, co udělali špatně a co jim vyšlo. Hokej je o přípravě a detailech. Jistě, je to jako ve všem, všeho moc škodí. Pokud hodíte všechno do statisticko-analytické roviny, vyhoříte úplně stejně, jako když počítače strčíte do mrazáku a vypnete v hale wi-fi. Přijde mi, že Filip Pešán tuhle věc zvládá mixovat dobře, drží si zdravý nadhled.
A v tom je jiný než jeho předchůdce Slavomír Lener. Ten skvěle mluvil, méně konal. Za Pešánem jsou spíš činy, byť si ještě nikdy na delší dobu nevyzkoušel zahraniční angažmá. To je věc, která ho může přeci jen trochu limitovat. Stáže vám nedají dokonalý pohled, jak věci fungují jinde. Jíte předkrm, ale hlavní chod vám uvařit nedovolí.
Přál bych si, aby model s Filipem Pešánem fungoval tak, že postupně vedle něj vyskočí další mladí trenéři s chutí se vzdělávat, učit se od starších a prohánět svět, který ujel. Ovšem je potřeba myslet na to, že jen osoba libereckého trenéra všechno sama nezlomí. Český hokej potřebuje víc práce, méně pitomých nápadů s reorganizacemi mládežnických soutěží, víc kvalitních zápasů a ještě lepší (stabilní) podmínky pro rozvoj talentovaných dětí. Pak se loď zase pohne z mělčiny.
Zádrhele plánu? V první řadě, aby Pešánovi za chvíli nešla ze všeho hlava kolem, když bude šéftrenérem, manažerem reprezentace do 20 let a dál bude z manažerské pozice hlídat svůj Liberec. Tohle je pracovní zápřah na koňské stádo. Pak je tam ještě jedna taková drobnost. Česko mu musí věřit. V Liberci to pár pokusů zabralo, než si obě strany sedly. Tady to musí vyjít na první dobrou.
