Každý trenér má právo nechat hráče mimo sestavu. Proč ne, je to jeho rozhodnutí, jeho zodpovědnost. Na druhou stranu, hodně záleží na formě. Odpálit kapitána po dvou zápasech? Pardon, tohle je hodně zvláštní krok. Tím spíš, když o něm rozhodovalo široké vedení klubu. Je to i riskantní tah. A je otázkou, jestli Pardubice potřebují teď riskovat, dělat pokusy na Tomáši Rolinkovi, nebo spíš v klidu dát dohromady tým, který zde v přes léto vznikl.
Pardubickému kapitánovi je 39 let, výkonnostní vrchol má za sebou. Nepřekoná svoje bodové rekordy, těžko vydrží odehrát ve všech 52 kolech přes 20 minut na zápas, jak tomu bylo dřív. Jeho přínos vězí jinde, on je zkrátka šéf, který trenérovi pomůže s kabinou. Tomáš Rolinek je typ hokejisty, za kterým trenér čas od času může přijít pro názor, co si myslí o konkrétním problému, hráči, cvičení. On za něj pak v šatně vyřeší i nějaké ty menší trable.
Je nedůstojné, když se s mistrem světa z roku 2010 kvedlá. Používat ho jako pokus, jestli jeho absence zacvičí s mdlým výkonem? Ukazuje to na ztrátu respektu k osobnosti lídra.
Pokud v Pardubicích cítili, že Tomáš Rolinek už na extraligu nemá, měla se s ním věc vyřešit ještě před sezonou. Hokejista jeho formátu si upřímnost zaslouží. Dovedu si představit hovor ve stylu, že uslyší, jak se bohužel mezi 12 útočníků nevejde a má na výběr. Buď přijme roli, že odehraje maximálně 30 zápasů ve čtvrté formaci, nebo se s ním klub na úrovni rozloučí a pomůže mu sehnat nové angažmá. Nikdo není víc než tým, Tomáš Rolinek tohle vždycky respektoval. Pochybuju, že v tu chvíli by kolem sebe kopal.
Vítkovice si podobnou akcí prošly s Rostislavem Oleszem . Tam taky úplně nefungoval vztah hráč – trenér. Kapitán Olesz skončil. Bolelo to, padlo pár ostrých slov, ale všechno se odehrálo přes léto, relativně v klidu a bez otazníků. Konec a sbohem, ať se daří v Olomouci. Třeba na tom nakonec vydělá klub, kde se pročistí vzduch a zároveň i hráč, který chytí v novém prostředí slinu. Může být.
Pardubický případ je jiný. Po dvou zápasech základní části, kde hrál Rolinek ve čtvrté formaci s mladými hráči, kteří se teprve rozkoukávají na extraligové scéně, nepřijdete při jeho hře na nic zásadního. Tedy na nic, co byste nevěděli už z přípravy.
Pardubické gesto by mohlo mít logickou oporu v rozjeté sezoně. Nastat třeba po 20. kole situace, že se Tomáš Rolinek herně trápí, dostal by například dva týdny tréninku bez zápasu, ať se nachystá na zbytek sezony, protože ho tým bude ještě v klíčové fázi potřebovat. Tím by se i hráč mohl zdravě naštvat, dostat impulz se vymáčknout v závěru kariéry k totálnímu maximu. Ještě jednou, naposledy. Protože každý chce končit nahoře. Ale znovu, po druhém kole Ameriku neobjevíte.
Z Tomáše Rolinka se stal v Pardubicích pokus. Buď to vyjde, nebo ne. Respekt k jeho vlivu na tým a schopnosti se nechat rozsekat na malé kousky, když jde do tuhého, se vytratil. Dostal vzkaz, že není důležitý. A podobně mohou tohle gesto brát i hokejisté, kteří se do klubu budou chtít vracet z Evropy. Celou dobu uslyšíte, jak jste důležití. A kdyby potřeboval tým nakopnout, pomůžete mu tak, že si sednete na tribunu.
Související články
