1/50
Sparťan David Dvořáček (vpravo) slaví vstřelený gól s parťákem Lukášem Rouskem • Pavel Mazáč / Sport
Vítkovický gólman Miroslav Svoboda vyráží kotouč, který mířil do jeho branky • ČTK / Pryček Vladimír
BLOG PAVLA RYŠAVÉHO | Falešné léto s falešnou nadějí přineslo falešné doufání i do profesionálního hokeje v Česku. Teď je extraliga v šoku, že se nehraje. Vzpomínáte si na debatu, jestli by nebylo lepší start soutěže o dva týdny posunout? Důvodem bylo, že do haly se dostane zhruba půlka kapacity. Část extraligy s tím nechtěla hrát. Problém je, že manažeři se často dívají jen na led, branky a mantinely, to je prostředí, kterému rozumí velmi dobře. A dál vidět nechtěli.
Pokud by v září zvítězila myšlenka, že se extraliga o 14 dní posune? Tak by se ještě nehodilo doteď jediné buly. Odborníci dopředu tvrdili, že podzim bude pro pandemii ráj, že právě tady se koronavirus nadechne. Bůh ví proč, si hodně lidí z hokeje myslelo, že od začátku října spadnou všechna omezení na nulu. Kdo měl rozum, hodně hlasitě tvrdil, že se musí hrát, dokud to jen jde. Hokej musí jet, rvát se o místo v mediálním prostoru i lidem dál posílat svoje příběhy. Což nakonec soutěž udělala. Jenže pořád jede v naivním módu. Ten dokumentuje krok, který zapadl v dění posledních dní. Tedy? Nedělní kolo z 18. října se přesunulo na pondělí 19. října. Tam totiž měla papírově končit linie opatření, kdy lidé nesmí na hokej.
Teď dostali vládci extraligových klubů další facku. Největší. Nebudete hrát ani 18. října, ani 19. Teoreticky můžete jít do akce až od 25. října. A určitě bez lidí.
Vraťte se teď do konce léta. Co by hokej dal za to, kdyby mohl hrát aspoň s hrstkou lidí na zimáku? Tohle je zkrátka realita, se kterou kluby musí začít počítat, přejít na mód, jak se s problémem vypořádat, jak přežít. Vlastně mají 14 dní na to, aby konečně všichni přepnuli do fáze, že je lepší hrát bez lidí než vůbec. Ale zásadní je, že musí najít způsob, jak fanoušky zaujmout a strhnout, když to třeba v téhle sezoně nepůjde přímo v hale.
Extraligové kluby potřebují přežít, transformovat se. A ne tak, že umluví hráče, ať chodí do práce za 30 Kč na hodinu. Je čas investovat do manažerů ve vedení, ptát se, jestli oni opravdu udávají ten směr a firma šlape. Potřeba je zapracovat na PR, naučit se prodávat sám sebe, otevřít se, lidem ukázat hrdost na vlastní značku, najít jiné zdroje příjmů. Hlavně musí být klub vidět. Znáte to, sejde z očí...
Plus se taky samozřejmě musí hokej naučit, že se víc vyplatí investovat do trenérů v mládeži, kde má smysl i najmout kouče na rozvoj dovedností, analytiky, nakoupit techniku. Za poslední roky si velké kluby zvykly házet statisíce i za místa ve třetí formaci. A jen počítejte, vyhodíte 600 tisíc měsíčně za dva až tři hráče a pár gólů? Jaký to má smysl teď? Jen jste papírky naházeli do kulaté porcelánové mísy a poslali do odpadního potrubí. Takové sumy musí dostat jen výjimeční. Protože pokud stejnou částku měsíčně investujete v mládeži, časem se vám to vyplatí. Jen zkrátka musíte počítat, že výsledek uvidíte za pár let. To je ta změna v myšlení. Ne takhle jen mluvit, konat.
A my ostatní? Teď se jen mlsně můžeme dívat na to, jak se hraje hokej v KHL, ve Švédsku, ve Finsku, na Slovensku, začne se ve Švýcarsku. V zemi, která se chytla na nesmyslné letní plácání premiéra, že jsme v řešení COVIDu špičkou Evropy, hokej stojí. Proč? Protože je hůř. Mnohem hůř, než si v létě dovedl kdokoliv připustit.
Taky hokejové kluby se nechaly nalákat a oblafnout sladkými řečičkami a sliby. Kolikrát spíš vsadily na to, co by si přály slyšet, odmítaly fakta. Fanoušci často taky. Proto proletěla jen tak prostorem a zase zapadla slova epidemiologa Rastislava Maďara o tom, že hokejová hala a šatna je ideálním prostředím pro koronavirus. Daří se mu tady lépe. Faktory jako zima, vlhko, uzavřené prostředí, to jsou jasné body pro něj. Přesně to je důvod, proč si nákazou prošla už celá extraliga, v každé kabině byl COVID-19. A když teď ministr zdravotnictví slyší od Milana Hniličky, že proti sobě hrají uzdravení proti uzdraveným v prázdné hale, tedy prakticky nehrozí žádná nákaza, neřeší to. Nezajímá ho to.
Hokej nemůže čekat, až mu někdo pomůže a otevře mu truhlu s penězi. Ne, tohle je krutá lekce, škaredá a tvrdá. Kluby si musí pomoci, jak dovedou. Musí mít svůj plán. Ne jenom čekat na lepší datum.
Témata:
extraliga, blog, komentář, sport, hokej, Pavel Ryšavý, Tipsport extraliga, koronavirus, Covid-19, Sport na Heureka.cz
Související články
