Už to udělal Connor McDavid zase. Sebere puk, projede hřištěm, dá gól. Má kolem sebe jen kužely? Jsou to hráči z pivní ligy? Nebo to je banda, která mu prostě umete dálnici do sítě, jako když vidíte hokej s účastí prezidentů Putina a Lukašenka? Ani jedno. Při zpomaleném záběru, kdy nevnímáte jeho rychlost, najednou opravdu vidíte, že proti němu stojí tým NHL. Ano, Connor McDavid má ty nejlepší soupeře na světě a stejně si dělá, co chce.
Má extrémní rychlost, první krok, druhý, patnáctý. Nechytíte ho v bruslařském závodě. Pro ostatní je navíc pech, že u toho všeho zvládá koordinovat ruce, je dokonalý atlet. Takže se v rychlosti nerozmázne o zadní mantinel. Umí toho víc než jezdit jen rychle, nahrávat, vymýšlet. Kategorie nejlepší hráč světa se měří těžko. Ale když budete mluvit o McDavidovi, nespletete se.
Co ovšem může dokázat v Edmontonu? Hokej není skok do dálky. Jeho problém je, že sám Stanley Cup nevyhraje. Oilers už nevypadají tak bídně jako pár let zpátky, ale pořád jsou celkově jen podprůměrný tým, kterému dávají aspoň mizivou naději na úspěch schopnosti veličenstva McDavida a německého místokrále Leona Draisaitla.
Tuhle sezonu promarodí klíčový obránce Ocar Klefbom, takže si škrtáte defenzivní eso, které odehraje přes 25 minut na zápas. A poslední opravdu výjimečný brankář, který tady chytal, byl Curtis Joseph, jenže ten odešel v roce 1998. Ano, Oilers mají McDavida. Ale pořád je to tým, který si Stanley Cup může zatím jen přát.
Témata:
blog, poznámka, komentář, sport, Connor McDavid, hokej, Edmonton Oilers, Pavel Ryšavý, nhl, Hokej na Heureka.cz
Související články
