Vedení soutěže nemá rádo, když jsou rozhodčí pod tlakem. Rozhodčí nechtějí být pod tlakem, nepřejí si, ať se o nich mluví a rozebírají se jejich výkony. Hlavní jsou hráči, jasně. Je sice fajn, když šéf extraligy Martin Loukota sudí chválí a veřejně ukazuje, že za nimi stojí. Ale zároveň by si liga měla uvědomit jednu zásadní věc. Chce vidět góly, nebo soutěž v sekání a držení?
Spíš míří k tomu druhému. Hezky se mluví o tom, co všechno se bude pískat. Jsou to krásné věty před sezonou, které znějí vždycky stejně. Problém je, že se tak neděje. Ne, vůbec nejde o Pardubice, které na problém nedávno upozornily. Jde o celou ligu. Nebo máte pocit, že se striktně vylučuje za zpomalovací fauly a ve výhodě je tým, který útočí? Zápasů za sezonu vidím poměrně dost a tenhle pocit fakt nemám.
Sem tam se něco pískne, sem tam ne, je to džungle. Hlavně, ať vyloučení není třeba 8:2 po dvou třetinách, že... Úmysl bych vyloučil, nemám pocit, že by se cíleně poškozoval nějaký klub. Spíš rozhodčím chybí jednoznačná tvrdá linie, jak posuzovat zákroky.
Když si třeba vybavíte dupnutí Roberta Kousala v Litvínově? Právem dostal flastr na čtyři zápasy, ulétl, neudržel se. Jenže zkrátka musíte i vidět, co takovému zákroku předchází. Snese několik malých faulů, které vidíte i z vrtulníku. A nic. Těsně před šlápnutím mu Radim Šalda držel na zemi nohu. Kousal to nevydržel a vypěnil. Nepomohou mu rozhodčí, pomůže si sám. Což je samozřejmě špatně.
Problém je, že někdy máte pocit, že sledujete hokej z éry Nagana. Zastrčíte šroubovák, zapáčíte. A nic. Tak to zkusíte příště zase. Seknete. Zahákujete. Občas se vyloučí, ale jinak dobré. Takový trend cítíte napříč ligou. Občas vidíte zápasy, kdy se mění metr i během utkání. Nejdřív se jde za všechno ven, pak se zase povolí. Aby se náhodou nevylučovalo moc? Možná.
Ano, dost zákroků je diskutabilních, někdy rozhodčí nevidí ideálně a i on má právo na chybu. Ale pokud si bránící hráč pomáhá hokejkou, tady není co řešit. K tomu stačí dvě oči (někdy klidně i jedno). Faul má být vždycky faul. Bez výjimek, bez pardonů, bez nějakých „ale“. Líbí se vám útočný hokej v NHL? V Česku ho nikdy neuvidíte, protože tady se většina špíny pustí.
Jenže jedině přísným metrem se z hokeje odříznou fauly hokejkou, které hru brzdí. Jedině tak začne v extralize padat víc gólů. Jedině tak dostanou výhodu hráči, kteří hokej opravdu umí oproti těm, kteří ho jdou rozbořit. „Rozhodčí jsou pod obrovským tlakem. Myslím, že celkově podávají velmi dobré výkony,“ vám ovšem poví šéf ligy Martin Loukota. Buď problém nevidí, nebo si liga nepřeje, aby měli výhodu hráči typu Milana Gulaše, Lukáše Radila nebo Martina Růžičky. Oboje je špatně.
Pořád máte pocit, že se rozhodčí bojí vyloučit třeba jeden tým šestkrát v řadě. Nepošlou vás třikrát za sebou do tří, i když si to zasloužíte. Proto je z extraligy občas šílená džungle a je těžké se pralesem hokejek dostat k brance.
A to za chvíli ještě začne play off, kdy se zase rozjede spor o to, co se ve vyřazovacích zápasech píská, a co ne. Výsledkem pak ovšem je, že někdy hráči vezmou spravedlnost do vlastních rukou. Věřím tomu, že máme dobré rozhodčí, jak říká liga. Evidentně by je měl ale někdo přimět k tomu, aby pískali fauly.
Související články
