Totální beton, nebo totální hokej? Série může v extralize udat nový směr
KOMENTÁŘ PAVLA RYŠAVÉHO | Ne, že by výsledek semifinále něco ve vývoji českého hokeje radikálně změnil. Ale pár pohledů na pojetí hry může změnit. Jde totiž o jednu základní věc. Jak vyhrávala Kometa tituly? Betonem. Jak vyhrává tituly Třinec? Betonem. Nic proti, účel svědčí prostředky, pokud to funguje, jen si pokračujte dál. Historie si vždycky pamatuje vítěze. Jen vždycky čekáte, jestli někdo nastavený směr změní, posune. Zvládli by to i Oceláři, až jim někdo ukáže, že je mocnější cesta.
Pardubice v tomhle ukazují určitou naději, že mantra typu: obrana nade vše nemusí být vrchol hokejového řetězce. Nejde o nákupy, ale o přístup, protože i s hvězdami můžete hrát beton.
Styl, který ordinuje Radim Rulík, se ale blíží tomu, co vidíte za mořem. Defenzivní a přechodová fáze jsou maximálně jednoduché, žádné komplikace a složitosti. Zásady směrem dopředu jsou rychlost, důraz a tlak na zakončení. Nic nesmí končit na mantinelu, ale od něj je potřeba se vymotat ven.
Třinec dělá svoji práci brilantně, hraje skvěle dozadu, když ho nic nenutí se tlačit dopředu, neudělá to ani za tunu zlata. A pokud ztrácí? Taky přepne do úplně jiné parády, protože nemá horší hokejisty než Pardubice. O tom právě tahle série je, narazily na sebe dva přístupy.
Která cesta vyhraje? Totální defenziva, nebo totální hokej? Aktuálně je stav na zápasy 2:2 a po Velikonocích se rozsekne, co je víc. Když ale vidíte fázi zápasu, kdy Třinec prohrává a najednou i on šlápne na pedál a chce vyhrát? Sledujete hokej, na který byste dali za lístek i dvakrát tolik.
Má materiál, aby takhle zvládl i šedesátiminutovou bitvu, jen by musel věřit, že jde o vítěznou cestu. Zatím mu v uších cinká zlatá ozvěna z minulých let, že lepší je druhou partu nechat vyblbnout a až pak kousnout. Změní se až ve chvíli, kdy pozná, že je tohle je málo.
