BLOG PAVLA RYŠAVÉHO | Musíte si ho všimnout, i kdybyste hokej viděli dvakrát za rok. Šestnáctiletý Adam Benák má v sobě přírodní talent, esenci něčeho, co nemáte šanci vydřít. Na Hlinka Gretzky Cupu vede první útok, i když je o rok mladší než zbytek týmu. Slyšíte, jak pracuje, podporuje svoje umění tréninkem. Dobře, taky si ale uvědomíte, že sledujete něco, co prostě nevydřete. Před sebou máte pověstný X faktor podpořený prací. Co se dá čekat dál?
V Česku tolik talentu nenajdete, takže je logické, že hned zbystříte. To je on? A jak dobrý asi může být? Kam ho jeho nadání asi donese? Je hodně brzy ho teď dávat do rovnic s Davidem Pastrňákem, Robertem Reichlem a dalšími esy, která český hokej vyprodukoval. Překážek ho čeká ještě hodně, pár schodů ještě bude muset vyšlápnout. Každopádně je pozitivní, že zaděláno v jeho případě rozhodně je.
Za sebe bych neměl strach, že se mu ze zájmu a popularity roztočí hlava. Pokud je vašim tátou Václav Benák a vyrůstáte pod jeho dozorem, můžete být v klidu. Bývalý obránce totiž nikdy nehrál hokej kvůli tomu, aby nadšeně chodil před kamery a diktafony vykládat svoje moudra.
Někdy jste měli pocit, že kdyby v kabině bylo okno, vyleze jím ven, aby se vyhnul dotazům. Pozor, ne proto, že by někým opovrhoval a měl fanoušky nebo reportéry na salámu. Spíš mu to prostě nedělalo dobře. Chytrý chlap, přímý, ostrý, někdy na oko protivný, aby odehnal zájem. Ale když jste vydrželi, poznali jste i jeho suchý humor. A brzy vám došlo, že hokej nedělá pro slávu. Prostě ho bavil a chtěl ho dělat nejlépe, jak dovedl.
Dám krk, že stejně chystá do života syna Adama: makej a moc nekoukej kolem. Junior sice bude mít svoji hlavu, ale základ dostal. Z ničeho se nepo... Kdyby bylo na tátovi, určitě by Adama držel někde mimo zájem, kamery a sociální sítě ještě pár let.
Má ale drobný problém. Adam Benák je tak dobrý, že to už nepůjde. Je to venku, už i dál než mezi skauty a odbornou hokejovou veřejností. Malinký útočník patří mezi výjimečně talentované borce. Vidíte v něm chytrého hráče typu, že když někdo vidí na ledě pět řešení, on jich nabídne patnáct.
Co ho čeká dál? Asi nejtěžší věc. Začne se na něj ukazovat a bude se od něj čekat zázrak. Jednak přijdou zklamání, že občas bude hrát prostě špatně a nedoručí veřejnosti kouzla každý večer. Ale celkově se bude muset vypořádat s tím, že musí potvrzovat vysoké nároky, navíc se ještě zlepšovat, vnímat hru i jinak než jen dopředu, posouvat se v taktice, zesílit. To je těžká mise, tím spíš, když vám není ještě ani osmnáct.
Navíc si párkrát vyslechne, že výška 170 cm je málo. S tím je potřeba taky pracovat. Těžko vyskočí o deset centimetrů nahoru. Ale klid, takový Cole Caufield měří úplně stejně, v roce 2019 ho draftoval Montreal jako celkově 15. v pořadí a teď patří mezi nejtalentovanější mladé hráče v NHL.
Kariéra není o předsudcích nebo o prognózách. Je o práci, co dokážete obětovat a jestli nepolevíte. Adam Benák jde dobrým směrem. Zásadní je, aby neuhnul. Bude to ještě dlouhá cesta, ale škodolibě bych chtěl vidět v přímém přenosu zámořské televize, jak se při draftu v roce 2025 ptají reportéři Václava Benáka na jeho syna, protože si ho na draftu vytáhl někdo hodně vysoko. On by se mračil, koukal všude kolem, jestli se dá utéct. A ono by nebylo kudy.
Témata:
sport, Hlinka Gretzky Cup, Adam Benák, Česko, hokej, David Pastrňák, Robert Reichel, National Hockey League, Václav Benák, Cole Caufield
Související články
