Česko už ve čtvrtfinále „může“ i bez Haškova pyžama. Málo? Ne, pokrok
KOMENTÁŘ PAVLA RYŠAVÉHO | Třináct dní se perete na mistrovství světa a pak přijde jeden, ten čtrnáctý. Podle něj na turnaj budete vzpomínat. Čtvrtfinále je bestiální den, kdy se odrazíte k medailovým bitvám, nebo se noříte do analýz, co mělo být jinak. Sladké, nebo kruté a někdy třeba nespravedlivé. Vždycky záleží, na které jste straně. Nevím, jestli česká reprezentace vyhraje. Mohla by, potenciál hrát skvěle v týmu je. Každopádně dlouho nepamatuji, kdy z hráčů na MS vyzařovalo to, co vidíte teď.
Sedí mi sem termín koncentrovaný klid.
Nálada v reprezentaci není maximálně uvolněná, že byste na tréninku a mimo led viděli salvu vtípků a měli pocit, jak se všichni náramně baví. Na druhou stranu ani ale nevidíte vystresované bledé tváře, že pokud se nepřejde přes čtvrtfinále, končí svět.
Správné nastavení je cítit už na tréninku. Schválně chvíli pozorujete, jak hráči nacvičují napadání v útočné třetině. Jakmile něco nesedí, trenér Radim Rulík práci zastavuje a vysvětluje, co by mělo být jinak. Několikrát od něj slyšíte pokyn, že se mu nelíbí, jak se dozadu vrací jen jeden hráč. „Tři dopředu, tři dozadu,“ tepal neustále své útočníky před zápasem s Kanadou.
Reakce na ledě?
