Zase Pastrňák, stejný směr, ale jiná cesta. Tým dokáže jeho body nahradit
Nejkrásnější zpráva o českém národním týmu zní: dostal se do semifinále a David Pastrňák nemá ani bod. Může to znít jako protimluv, ale není. Kouzlo právě spočívá v tom, že klíčový zápas vyšel i bez toho, aby nejlepší český hokejista posledních let zlomil ve čtvrtfinále soupeře. Reprezentace si po dvou letech zahraje o medaile a k velkému víkendu došla jinou cestou než posledně.
V roce 2022 vyhrálo Česko kýženou medaili, na kterou se čekalo 10 let. Kari Jalonen a jeho Jalohokej odemkl po šíleně dlouhé době truhlu s pokladem. Ale vzpomínáte? Hlasů typu, že se nedalo na národní tým dívat, bylo hodně. Místy nedalo, ale zase funkčnost byla nade vše.
Ze systému se vymykali David Pastrňák s Davidem Krejčím a Romanem Červenkou, kteří si zkrátka dělali věci trochu jinak, jako kdyby na ně přísná defenzivní pravidla neplatila. Hvězda Bostonu dělala rozdíl, z velké části zázrak řídila ona. Pastrňák dal gól a na jeden nahrál ve čtvrtfinále, zápas o bronz svým hattrickem utrhl. Když v semifinále mlčel, Česko koupilo debakl od Kanady 1:6.
Jalohokej neurčoval trend světového hokeje, naopak se v něm vezl. Kari Jalonen vsadil na defenzivu, kterou praktikoval většinu své trenérské kariéry a vzhledem k výsledku, udělal zkrátka dobře. Jeho tým potřeboval Pastrňáka, aby způsobil rozdíl a hvězda řídila postupy, případně cestu k medaili. Přijela do Tampere ve chvíli, kdy hrozil průšvih. Národní tým prohrál se Švédskem a Rakouskem a Jalonen po ztrátě s Rakušany tasil svoje superšance.
Zapomnělo se na ně, protože dorazil Pastrňák a bylo dobře.
V Praze měla reprezentace výhodu, že v divoké kulise nejde papírově slabší týmy podcenit. Já vím, už slyším argument, že Rakousko slabé není, protože porazilo Finy a málem i Kanadu. Ale Rakousko slabší je. Pouze došlo k tomu, že daleko vyspělejší soupeři se nedokázali vymáčknout k maximálnímu úsilí. Česko ano, protože když vás tlačí 17 tisíc lidí, prostě nepovolíte, to nejde. Až bude hrát za rok v Dánsku (nebo ve Švédsku), taky se nejspíš někdy zapotí, aby odvrátilo senzaci.
Ale důležité je, že hraje celkově jinak. Nekopíruje žádný defenzivní model, národní tým dovede předvést aktivní obranu. Se Spojenými státy vytáhne výkon, že se ho soupeř patrně lekne, protože ustoupí od svého hokeje s agresivním napadáním.
Davida Pastrňáka ovšem potřebuje taky, jen vlastně trochu jinak. Viděli jste, že proti USA fungoval malinko jako bubák, ze kterého má soupeř respekt. Před dvěma roky viděl, že tým musí táhnout, jinak zápas ujede. Teď Pastrňákovi zase může uvolnit ruce, že tým vyhraje velký zápas, i když on gól nedá.
Je výjimečný hráč, extrémně nebezpečný a dá se čekat, že bude lepší a lepší po příletu z Ameriky. Čistě statisticky, dovedete si představit, že by neměl ani bod po čtyřech zápasech? Těžko. Jeho chvíle by o víkendu měla přijít, ale ne proto, že musí. Ale proto, že všechno tak nějak přirozeně vyplyne. A když ne, pořád existuje šance, že se najde třeba někdo další, koho David Špaček sestřelí u branky. V tomhle se semifinálové týmy 2022 a 2024 liší.
Pak je tam ještě jedna věc. Po šampionátu v Praze a v Ostravě se asi nikde nedočtete, že by hokej nebavil, svazoval a nudil. Jalohokej neurčoval trendy, Rulíkův by mohl, jestli přinese medaili.
