Rulíkova pravidla: bolí, nejsou to jen úsměvy, ale fungují. Poklona za práci!
KOMENTÁŘ PAVLA RYŠAVÉHO | Nemá to rád. Ani trochu to nemá rád a asi se bude strašně kabonit, jak dovede jen on. Ale je potřeba zdůraznit: obří úspěch reprezentace v podobě zlatých medailí jde za Radimem Rulíkem. Před mistrovstvím světa udělal trenér několik na pohled riskantních kroků, které mu vyšly. Mohl vzít největší jména a měl by klid. Kdyby se vypadlo ve čtvrtfinále, suše by řekl, že lepší hráči v Česku nejsou. Jenže on chtěl jít dál, takže si vybral svůj nejlepší tým a Vránu, Zadinu, Ticháčka i Noska škrtl.
I kdybyste Radima Rulíka vzbudili ve dvě ráno, tak se s vámi začne hádat. Úspěch patří především hráčům a on s ním nemá zase tak moc společného. Pravda je, že sestava na ledě musí dobruslit soupeře, vstřelit gól, zablokovat střelu.
Jenže trenér si ji takhle vybral, udělal z ní tým a předal jí svoji vizi. Dopředu samozřejmě nemohl tušit, že mu dorazí Martin Nečas, David Pastrňák, Pavel Zacha a David Kämpf, že všichni budou fit a náhodou se někdo neurve tím stylem, že pofičí do finále Stanley Cupu. Ale jak se říká staré francouzské přísloví: kdo se bojí, nejí ani plesnivý sýr. Trenér Rulík se bojí možná tak toho, že o něm všichni budou mluvit. Pozornost nevyhledává, nechce mít nikde sochu, tohle není jeho styl.
Český kouč je excelentní společník, který vám dovede skvěle popsat zápas, taktické prvky ve hře i svoji vizi. Jen to má takový malinký háček: musí chtít, všechno musí zapadat do jeho pravidel. Jinak se vyloženě vyžívá v tom, že vrčí na všechny okolo, uklidňuje se žvýkačkou. Je mu úplně jedno, co si všichni okolo myslí, protože má svůj plán.
Týden před MS to s vyhlídkami reprezentace pro turnaj vypadalo všelijak. Kde ostatní pilovali souhru, Česko hledalo, točilo a vlastně i uvnitř týmu budovalo nervozitu. Na kempu 37 hráčů, uf. Pár dní před šampionátem, dvakrát uf. Tři prohry, slabá koncovka, třikrát uf.
Ale když se vrátíme do trenérova reprezentačního životopisu? V prosinci 2023 mluvil o tom, jak bez porážek nemohou být vítězství. Jeho partě na turnaji ve Švýcarsku chyběl dokonalý drajv z první akce, kde všechny smetla. V prosinci 2022 prohrála jeho dvacítka v generálce se Švýcarskem 2:4, ve čtvrtfinále ho zlikvidovala 9:1 a zázračně brala stříbro.
Nechci tím říkat, že Radim Rulík je věštec a vidí za pět rohů. Jen mám pocit, že přišel na recept, jak s hráči pracovat, aby zůstávali ve střehu, koncentrovali se a podali svůj silný výkon, když je potřeba. Mluví o tom často, jen jsme ho možná neposlouchali tak dobře.
Když si totiž třeba vybavíte čtvrtfinále s USA na skončeném MS v Praze, hrál tým famózně jako celek. Ano, mohl zápas prohrát, protože čelil velké kvalitě a výhra 1:0 se neplánuje. Ale mužstvo se nacházelo ve stavu, že i po neúspěchu byste museli říct, jak všechno vypadalo dobře. Nevytkli byste nic ani hráčům, ani trenérovi.
No a přesně o tom je, zdá se, Rulíkův hokej a jeho pravidla. Věřte jim, že hráče dovede k maximálnímu výkonu, až přijde den D. A pak to už bude zkrátka na nich. Ale za úspěchem nejde jít jen hladce oholen, celou dobu se smát a držet se kolem ramen. Kolem se motají chyby a selhání. Vždycky. Bez kolapsu na Světovém poháru 1996 by nejspíš nikdy nebylo slavné Nagano. Bez lekcí od Zlína a finálové porážky s Kometou by nejspíš nikdy nevznikl současný Třinec. Bez bídného výsledku v Brně by asi nikdy nepřišla slavná Praha.
Díky trenére, dobrá práce. Velký turnaj jde za vámi a mračte se nad tím, jak chcete.
